Joanna Newsom

Na harfu začala hrát už v osmi letech, deset let úmorného cvičení jí však kromě zvládnuté techniky hudebně příliš nepoznamenalo, stejně jako následné studium skladby na oaklandské škole Mills College. Zklamaná z kurzů odešla a začala psát vlastní krátké skladby se skromným doprovodem harfy a neškoleným, tu a tam roztomile žvatlajícím, hláskem. Původně si prý chtěla nechat vše pro sebe a písničky si natáčela snad jen proto, aby je nepozapomínala.

Podle legendy se však jedna z nahrávek zatoulala k rukám zámořské songwriterské ikony Bonnie Prince Billymu a znenadání přišla nabídka předskakování na jeho turné a s ní pochopitelně i stoupající pozornost. Tu umocnila Joannina účast na prestižní kompilaci Golden Apples of the Sun, mapující současnou americkou indie-folkovou scénu. Od ní už to bylo jen pár kroků k debutu The Milk-Eyed Mender (Drag City), poskládaném z písniček z jejích dřívějších, podomácku nahraných, epéček Yarn and Glue a Walnut Whales, ve kterých, i díky producentovi Noahu Georgesonovi harfu často ani není poznat. Hudební tisk neváhal její osobitý zvuk zařadit do souvislosti s "novými písničkáři", k Antonymu, CocoRosie nebo Devendrovi, sama Joanna však tohle umělé spojovaní nevidí ráda.

Po dvou letech spatřila loni pulty hudebních obchodů novinka Ys, pojmenovaná podle bájného utopického města. Album s Joanniným postaru vymalovaným portrétem na obalu znamenalo překvapivou změnu kurzu o dobrých pár desítek stupňů jinam. Tříminutové písničky odvážně vystřídala bezmála hodinu trvající pětice dlouhých kompozic s bohatými aranžemi a dlouhými básnickými texty. Zcela jinak vznikala i nahrávka samotná: točilo se - za asistence nikoho menšího než Stevea Albiniho - analogově ve slavných studiích Abbey Road, s orchestrem, jehož aranžmá napsal legendární Van Dyke Parks (který si udělal jméno už v šedesátých letech spoluprací s Beach Boys). Výslednou tvář jí pak vtisknul za mixážním pultem stojící, neméně slovutný muzikant a experimentátor, Jim O´Rourke a za tuhle vstupenku do světa ostře sledovaných postav zámořské písničkářské scény si, i přes její zdánlivou nepřístupnost, oblízla jak kritika, tak rychle rostoucí fanouškovská obec.

V současné době koncertuje (až na pár vyjímečných vystoupení s orchestrem) se čtyřčlenným The YS Street Bandem, se kterým natočila na začátku letošního roku také stejnojmenné třípísňové minialbum. To kromě dosud nevydané novinky "Colleen" nabídlo i dvě starší, nově přearanžované skladby "Clam, Crab, Cockle, Cowrie" a "Cosmia". Jejím posledním husarským kouskem je přes 120 minut dlouhé troj(!)album Have One on Me (2010).