Judas Priest - British Steel

Jednu z klíčových desek heavy metalové geneze natočili Judas Priest už jako zavedená kapela s jedenáctiletou historií a pěti albovými zářezy na kontě. Jejich renomé už nebylo v té době rozhodně zanedbatelné, ale teprve když svým skladbám poněkud osekali progresivní výhonky a ubrali na temnotě, jejich popularita vyskočila do nejvyšších pater a stali se stylotvornými tahouny žánru. Tenhle trend nakousli už na albu Killing Machine, ale právě následující British Steel jejich přerod v metalové hitmakery završilo a mocně zarezonovalo v době nástupu mladších dravců označovaných jako Nová vlna britského heavy metalu.

Nahrávka skutečně překypuje výraznými, zapamatovatelnými songy, z nichž každý má nějaký svůj speciální šém, který ji oživuje, ať už jsou to úderné refrény (Breaking the Law, Grinder, United, Living After Midnight) nebo rytmický švih umocněný nesmlouvavými kytarovými riffy (Rapid Fire, Steeler). Snad jedině You Don't Have to Be Old to Be Wise ničím výrazně nevyniká. Navztekaná urputnost se snoubí s citem pro chytlavou melodii ale i nezbytnou siláckou pompou. Ta dovádí “fotbalový” chorál refrénu United až k mírné otravnosti, zatímco hrdinský patos jiné pomalejší skladby The Rage se tolik nevnucuje a dělá z ní utajenou perlu neprávem stíněnou slavnějšími peckami. K nim určitě patří pařmenská hymna Living After Midnight, spíš ještě hardrocková, optimisticky naladěná a zatraceně chytlavá, dále zmíněná United, ale především kvapík Breaking the Law zdomácnělý v našich krajích jako “Brikety”.

Rob Halford kombinuje sveřepě štěkavý zpěv s melodickými vývrtkami, kytarový tandem K. K. Downing – Glenn Tipton rozehrává dravé ale zvukově přehledné riffové partie okořeněné nepřebujelými sóly a čerstvý bubeník Dave Holland s baskytaristou Ianem Hillem to rovněž bez zbytečných kudrlinek funkčně podezdívají. Společně tu dávají vzniknout jednomu z nejvlivnějších příspěvků do kánonu klasického heavy metalu osmdesátých let, se všemi jeho stereotypy a pózami. British Steel je ovšem ve svém průkopnickém nadšení ještě svěží a manýrismem nezkažené album, atraktivní i pro žánrového přespolňáka. Domácí štamgasti mohou hodnocení s klidem zaokrouhlit na plnou desítku.