Kabát - Original Albums vol.2

Druhý díl reedice kabátích řadovek začíná v době, kdy už za sebou formace měla prodejní veleúspěchy především za desku "Colorado" a první hity, které si broukal celý národ. "Čert na koze jel" je možná až příliš dlouhý, obsahuje hned sedmnáct skladeb, ale je napěchovaný skvělými melodiemi, hity, vtipem i energií. Přesto svou tvrdostí "Sedlák" až překvapí a "Králíci", ve kterých hraje z nástrojů jenom tuba, rozesmějí. "Blues Folsomský věznice" je text napsaný Honzou Vyčítalem pro Greenhorns. Tady však dostal slušivý motörheadovský kabát. A je tu i prakticky první klasický ploužák s drsně romantickým textem "Balada o špinavejch fuseklích".

Následující "MegaHu" minimálně v hitových intencích dost pokulhává. V koncertním setlistu kapely se déle udržel snad jen "Bruce Willis", na aktuálním turné je oprášená "Teta" a nelze zapomenout na jedinou trvalku, která zní často z rádií, "Šamana".

Návrat do hitparád zaznamenal Kabát s deskou "Go Satane Go", která svým názvem tehdy rozbouřila pořádnou diskusi. Dnes už jen pamětníci ví, že se jedná o narážku na reklamu jednoho z tehdejších mobilních operátorů a jeho slogan: "Go, Ježíšku, go!" a v textu lze jasně vyčíst namísto okultismu narážku na fakt, že se lidstvo pod vlivem reklamy dokáže chovat hodně stádovitě. Sbor Bohumila Kulínského nádherně a citlivě zpívá "Sníh padá sníh", než tuto vánoční náladu rozčísne hlas Pepy Vojtka a převede posluchače přímo do titulní skladby. A pak už to jde ráz na ráz. "V pekle sudy válej", "Na sever" a "Bára" jsou jasné megahity, další úlitbu oblíbené country udělali Tepličáci závěrečnou "Rio Grande" a baskytarista a výhradní textař Milan Špalek si zazpíval baladu "Ohroženej druh".

S "Dole v dole" je to s odstupem času malinko jako u "MegaHu". Megahitů méně, ale celkově by se tahle deska měla stavět trochu výš než předchůdce, který měl všechno mega. Syrovost prostředí, kde těžce pracují tvrdí chlapi, se zobrazuje hned v několika skladbách - kromě titulní je to třeba i "Bahno" nebo "Shořel náš dům". Humor a vtip nechybí zase u poklony Králi rokenrolu "Elvis".

Jinak se jede designově v naprosto stejných intencích, v jakých byla před rokem vydána první sada. Typologicky ten samý jednoduchý booklet a trochu nevyrovnaný zvuk. Kvitovat lze fakt, že vydané čtyři desky si lze pořídit už i samostatně na LP. A některé skladby z nich si pořádně užít na probíhajícím mamutím turné.