Karel Gott - Má cesta za štěstím

Ten, kdo měl možnost Karla Gotta poznat popřípadě sledoval jeho kariéru, ví, že Mistr měl na prvním místě hudbu, zpěv, kariéru. Chtěl žít dobrý život a potenciálním překážkám se zeširoka vyhýbat. Jenže ty přicházejí do každého života, natožpak do života tak známého a slavného člověka. Už v předmluvě však jasně píše: "Možná čekáte pikanterie, ale to nikdy nebyl můj životní styl."

Přesto se však čtenář dozví spoustu zajímavostí. Například to, že Gott byl jako dítě za druhé světové války zavalen sutinami v ruinách plzeňského domu, což není široce známá informace. Tato kniha však rozhodně není určena pouze jeho fanouškům, ale měl by si ji přečíst každý, kdo se zajímá o domácí populární hudbu a o dění v ní, aby mohl mít alespoň zčásti přehled, jak to v této branži chodí, jak tito lidé žijí.

Gott žil velmi pestře už odmalička. Od útlého mládí ho bavila muzika, hlavně jazz, ale rozhodně se nedá říct, že by byl člověkem pouze takto úzkoprofilově zaměřeným. Naopak hodně aktivně maloval a zajímal se i o dění ve světě, v politice, ve sportu, měl všeobecný přehled a to vše je i z této bible patrné. Vždy však přijdou situace, kdy se musí člověk rozhodnout, jak moc je pro něj důležitá kariéra. Při boji s rakovinou si zpěvák naplno uvědomil, jak ho mrzelo, že nemohl být nablízku umírající mamince ani tatínkovi, když to nejvíc potřebovali.

Choulostivá témata však nehrají rozhodně prim. Podpis Anticharty, rozchod s Ladislavem Štaidlem po dvaceti pěti letech spolupráce nebo cvičná emigrace jsou zde popsány sice hodně podrobně, ale přesně tak, aby sám čtenář dostal široký prostor k toleranci či odsudku.

Fakt, že jeho ložnicí prošlo opravdu hodně žen, zde nezapírá, kaje se zde z toho, jak se choval ke svým prvním dvěma dcerám, když se narodily, byť se jim to později v mnohém snažil vynahradit. A hodně bolestná je samozřejmě závěrečná fáze jeho života, kdy i on sám pochopil, že není nesmrtelný a nic není nekonečné. Ostatně knihu dopsal necelý měsíc před svou smrtí.

Sedmisetstránková publikace je hodně čtivá, díky přebohaté velkoformátové fotografické dokumentaci, velmi kvalitnímu papíru, ručně psaným vsuvkám a naprosto chybějícím reklamám lze být považována i za jakési poloviční domácí Gottovo fotoalbum. Hudbymilovný fanoušek se dozví opravdu velkou spoustu informací a vše je podáno přesně tak, jak je napsáno v předmluvě. Takřka bez jakýchkoli senzací.

Gott procestoval celý svět vyjma Antarktidy, setkal se se spoustou známých osobností z nejrůznějších oblastí, viděl a zažil tolik, co málokdo. Při faktu, že jeho život musel být z logiky věci a při jeho věhlasu plný rovněž méně příjemných záležitostí, by alespoň jedna taková zmínka tento dokonalý příběh víc polidštila. Jinak je kniha "Má cesta za štěstím" odpovídající zpěvákovi Gottova formátu po všech směrech. Obrovská práce velké spousty lidí je vidět na každé fotce, na každém slově i na přiložených dokumentech, které dokreslují jeho příběh. Vlastně ne příběh. Cestu za štěstím.