Karel Kryl - Ostrava

Ostrava byla pro Karla Kryla osudovým městem. Díky Miloši Zapletalovi, který jej pro ostravský rozhlas objevil, tu mladý a zatím nepříliš známý autor pracoval jako volný rozhlasový spolupracovník, podobně jako později ve Svobodné Evropě v Mnichově, a zároveň tu mohl postupně nahrát většinu své rané tvorby.

Kryl tu zpočátku nahrával vlastně demosnímky. Dával podobu svým písním a předzpívával je pro další zpěváky (třeba "Stín topolů" zpívala Hana Ulrychová se skupinou The Bluesmen pod jménem "Smutné ráno"). Postupem času ale začíná být on sám jejich jediným interpretem. Pomohla tomu rozhlasová "Houpačka" Jiřího Černého, díky níž - a byla to právě v Ostravě nahraná "Pieta" - se Kryl stal populárnějším v celém Československu.

Karel Kryl je ve svých raně nahraných skladbách jiný, než jak ho známe z exilových nahrávek nebo polistopadových koncertů. Je mladý, hravější, neztratil iluze. Působí leckdy naivně, rozhodně není zatrpklý. V jeho projevu je více cítit poetika, cit a něha.

Velkou část těch méně známých ostravských skladeb již vydal Jiří Černý na albech "Děkuji" a "Jedůfky". Ty představují zejména milostnou tvorbu, ale také Krylovu schopnost vžít se do role jiného autora a v textu, hudbě i interpretaci dokonale napodobit některého z kolegů. V "Písni pro Blbouna nejapného" se tak vtělil do Jiřího Suchého, podobně jako se teď Tomáš Klus vtěluje právě do Kryla. Podstatně zajímavější jsou ale první verze písní, vydaných později na řadových deskách.

V "Jeřabinách" je Kryl naléhavější a v textu ještě později dojde k několika změnám (teď se zpívá: "Budou tě líbat páni oficíři."). Stejně tak ve "Veličenstvu kat", kde jedna sloka zcela chybí a písni samotné schází i její pozdější drive. Tady je rozvláčnější až utahaná, ne tak ostře sekaná. Přesně to koresponduje se způsobem Krylovy tvorby, který v roce 1969 popisoval svůj tvůrčí proces takto: "Každou píseň nechám tři až čtyři týdny uležet. Potom ji koriguji." Velmi zajímavě působí i obě verze "Rakoviny" a "Bílé hory" s varhanním doprovodem.

Tím nejzajímavějším místem "Ostravy" je ale vůbec poprvé vydaná báseň "Pomník slzy" a píseň "Stéblo pšenice". Ta měla být dokonce, spolu s "Přeludiem", umístěna na Krylův debut. Nakonec byly ale vyřazeny z obavy před příliš dlouhou stopáží "Bratříčka".

"Ostrava" je rozumným a logicky uspořádaným souborem raných nahrávek Karla Kryla. Škoda je, že nebyl prostor i pro zbývajících sedmnáct existujících skladeb. Pak by mohla, třeba v podobě 2CD, přinést písničkářovu kompletní dochovanou ostravskou tvorbu.