Kate Bush - Aerial

Skláním se před umělcem, který dokáže na dvanáct let přerušit svou nanejvýš prosperující živnost a věnovat se jen a jen rodině jako té vzácnější z obou vášní, přestože mi jako posluchači Kate Bush rozhodně chyběla. Návrat je ovšem impozantní: koncepční, detailně prokomponované dvojalbum plné vřelých emocí, intimních nálad, zkušenosti i nekončícího okouzlení životem. Deska, na níž se zpěvaččiny vnitřní proměny za ta uplynulá léta odrážejí jako na mořské hladině.

Košatá aranžmá alb The Sensual World a the Red Shoes jsou minulostí, sound je výrazně zeštíhlený. Žádné irské vložky, vypjaté sbory Tria Bulgarka, dechy ani madagaskarská valiha, jen klávesy, nikam se netlačící rytmika, kytary a vzdušné smyčcové závoje, nanejvýš ještě pár renesančních instrumentů v písni Bertie a špetka elektronických ornamentů. I po kompoziční stránce je vývoj písní jaksi pomalejší a soustředěnější, stopáže se natahují, hitových položek se nedobereme. Album se totálně míjí s dnešními fragmentárními posluchačskými návyky, Kate si jde nekompromisně za svou vizí. Ale ten, kdo svou pozornost dokáže vyladit na tenhle náročnější level, je bohatě odměněn a v rozvážně se odvíjejícím hudebním snění nachází neustále nová půvabná zákoutí a nuance odkrývající se až s dalšími poslechy.

Jsou tu křehká klavírní rozjímání ( A Coral Room nebo Prologue) i rytmičtější ale stále decentní kusy jako singlová King of the Mountain nebo How to Be Invisible. Ve skladbě π Kate naprosto neodolatelným způsobem vyzpívává cifry Ludolfova čísla až ke 137. desetinnému místu (takhle půvabně to dokáže skutečně jenom ona), gradující písni Sunset dodává jazzovou příchuť hebký kontrabas. Ale přestože okouzlujících jednotlivostí je tu k vychytávání bezpočet, Aerial je především celistvou řadou obrazů, z níž není radno cokoliv vytrhávat. Najděte si v denním programu 80 minut ničím nerušeného časového prostoru a ponořte se spolu s Kate Bush do jejího chvalozpěvu na oblohu, moře a ptačí zpěv. Nebude to promarněný čas.