Kate Bush došla k poznání, že bujné spřežení její umělecké fantazie už si cizích vozků užilo dost. Poté, co si na albu Lionheart oťukala producentskou práci z pozice asistentky, následující desku už natáčí ve vlastní režii, i když ještě za spolupráce Jona Kellyho. A jen co dosedla na producentskou sesli, jako by se povolil nějaký uzávěr bránící doposud jejím nápadům plně se rozvinout. Spíše konvenční aranžmá, známá z prvních dvou desek, na Never for Ever košatí a sytí se v běžné pop music málo slýchanými postupy i nástroji. Zatím v relativně střídmém množství, i tak je ale rozdíl okamžitě patrný.
Vedle klavíru, jehož zvuk do té doby definoval písně Kate Bush, se výrazně prosazují různé typy syntezátorů, zpěvačka jich ovšem využívá citlivě a vůči potřebám jednotlivých skladeb velmi empaticky. Nesnaží se o za každou cenu aktuální zvuk. Klávesové nástroje, stejně jako občasný sampling jí nejsou pánem, ale sluhou plnícím pokyny jejích vlastních vizí. Elektronické novinky se navíc neobyčejně organicky prolínají s rockovým základem kytar, basy a bicích i dalšími akustickými nástroji, často dost exotického původu. Je to především zpěvaččin bratr Paddy, kdo skladby jemně koření hrou na balalajku, mandolínu, pilu nebo japonské koto. Tahle pečlivě budovaná symbióza je také důvodem, proč nahrávky Kate Bush z osmdesátých let, na rozdíl od mnoha jiných, zní tak nadčasově. Never for Ever už tento přístup jasně zrcadlí.
Z... číst dále
Kate Bush došla k poznání, že bujné spřežení její umělecké fantazie už si cizích vozků užilo dost. Poté, co si na albu Lionheart oťukala producentskou práci z pozice asistentky, následující desku už natáčí ve vlastní režii, i když ještě za spolupráce Jona Kellyho. A jen co dosedla na producentskou sesli, jako by se povolil nějaký uzávěr bránící doposud jejím nápadům plně se rozvinout. Spíše konvenční aranžmá, známá z prvních dvou desek, na Never for Ever košatí a sytí se v běžné pop music málo slýchanými postupy i nástroji. Zatím v relativně střídmém množství, i tak je ale rozdíl okamžitě patrný.
Vedle klavíru, jehož zvuk do té doby definoval písně Kate Bush, se výrazně prosazují různé typy syntezátorů, zpěvačka jich ovšem využívá citlivě a vůči potřebám jednotlivých skladeb velmi empaticky. Nesnaží se o za každou cenu aktuální zvuk. Klávesové nástroje, stejně jako občasný sampling jí nejsou pánem, ale sluhou plnícím pokyny jejích vlastních vizí. Elektronické novinky se navíc neobyčejně organicky prolínají s rockovým základem kytar, basy a bicích i dalšími akustickými nástroji, často dost exotického původu. Je to především zpěvaččin bratr Paddy, kdo skladby jemně koření hrou na balalajku, mandolínu, pilu nebo japonské koto. Tahle pečlivě budovaná symbióza je také důvodem, proč nahrávky Kate Bush z osmdesátých let, na rozdíl od mnoha jiných, zní tak nadčasově. Never for Ever už tento přístup jasně zrcadlí.
Z písní Kate Bush se začíná stávat nejen emotivní a intelektuální, ale i zvukové dobrodružství, jistota, s níž ztvárňuje své představy, sílí. Album však svého uspěchaného předchůdce překonává i v dalším ohledu: přináší hity, které na Lionheart citelně chyběly. Písně Babooshka, Army Dreamers a Breathing vrátily Kate do hitparád a potvrdily vydavateli, že ponechat dvaadvacetileté zpěvačce prakticky volnou ruku, byl prozíravý krok.
Pozornost si ovšem zaslouží i méně nápadné skladby, jako třeba Delius (Song of Summer) inspirovaná filmem o skladateli Fredericku Deliusovi, v níž se Kate drží pěvecky nezvykle v pozadí a nechává vyniknout teatrální mužský hlas Iana Bairnsona s drnkáním sitáru, nebo nádherně proaranžovaná píseň All We Ever Look For o nekončícím hledání vlastních životních cest. Škála zpěvaččiných výrazových poloh i přesvědčivost jejich zvládnutí rovněž roste, ať už jsou to ty baladicky procítěnější (Blow Away (for Bill), The Infant Kiss, Breathing) nebo výstřednější (The Wedding List, Violin), ačkoliv v případě druhé jmenované se to potrlé výskání spolu s rockovým důrazem doprovodu jeví už trochu přepjatě.
Po matnějším dojmu, který zanechalo album Lionheart, visela ve vzduchu otázka, zda se zázračné nadání mladé hudebnice nevyčerpalo s první explozí. Never for Ever takové obavy bezpečně eliminovalo a ukázalo, že Kate Bush má dost nápadů a entuziasmu na mnohem delší trať. A groteskní zvěřinec, který na obalu od Nicka Price prýští Kate zpod sukně, připravuje posluchače na ještě nevyzpytatelnější budoucnost.
60.00%
75.00%
70.00%
Komentáře