Reunion původní sestavy se Killing Joke vydařil znamenitě a tak zakládající čtveřice nelenila a pouhé dva roky po desce Absolute Dissent vypustila do světa další společné dílo. Už svým názvem, odkazujícím k mayským předpovědím konce světa, dává na vědomost, že Jaz Coleman nijak neslevil ze své role temného proroka, plamenně komentujícího blížící se zánik civilizace.
Vedle očekávatelných témat jako jsou alarmující závislost na technologiích (Colony Collapse, Glitch) nebo plíživá diktatura nadnárodních korporací (Corporate Elect) má stále čich i na ta méně frekventovaná, o to však zajímavější. Skladba FEMA Camp například pojednává o systému jakýchsi sběrných táborů připravených internovat potenciálně nebezpečné cizince v případě ohrožení národní bezpečnosti USA, zatímco úvodní Pole Shift staví do kontrastu pomíjivost lidského mraveniště s možností globálních kataklyzmat jako je přesun pólů či zemské rotace. Při všech těch katastrofických vizích se ale najde místo i pro pozitivnější zprávy: výzvy k osvobození ducha od jha materialismu (Rapture) nebo mystické vize všeobecného zmrtvýchvstání (On All Hallow's Eve).
Zvuková hradba, kterou na MMXII skupina sešikovala k tažení proti zlořádům světa, je většinou stejně masivní, jako na předchozím albu, určité posuny tu ale jsou. Jaz Coleman se ve zvýšené míře věnuje melodickým zpěvům, a to i v kytarově mohutně osvalených válcovačkách typu FEMA Camp nebo Colony Collapse.... číst dále
Reunion původní sestavy se Killing Joke vydařil znamenitě a tak zakládající čtveřice nelenila a pouhé dva roky po desce Absolute Dissent vypustila do světa další společné dílo. Už svým názvem, odkazujícím k mayským předpovědím konce světa, dává na vědomost, že Jaz Coleman nijak neslevil ze své role temného proroka, plamenně komentujícího blížící se zánik civilizace.
Vedle očekávatelných témat jako jsou alarmující závislost na technologiích (Colony Collapse, Glitch) nebo plíživá diktatura nadnárodních korporací (Corporate Elect) má stále čich i na ta méně frekventovaná, o to však zajímavější. Skladba FEMA Camp například pojednává o systému jakýchsi sběrných táborů připravených internovat potenciálně nebezpečné cizince v případě ohrožení národní bezpečnosti USA, zatímco úvodní Pole Shift staví do kontrastu pomíjivost lidského mraveniště s možností globálních kataklyzmat jako je přesun pólů či zemské rotace. Při všech těch katastrofických vizích se ale najde místo i pro pozitivnější zprávy: výzvy k osvobození ducha od jha materialismu (Rapture) nebo mystické vize všeobecného zmrtvýchvstání (On All Hallow's Eve).
Zvuková hradba, kterou na MMXII skupina sešikovala k tažení proti zlořádům světa, je většinou stejně masivní, jako na předchozím albu, určité posuny tu ale jsou. Jaz Coleman se ve zvýšené míře věnuje melodickým zpěvům, a to i v kytarově mohutně osvalených válcovačkách typu FEMA Camp nebo Colony Collapse. Častý je model melodicky vstřícné verze přecházející do chorálovitého refrénu. Některé skladby (In Cythera, On All Hallow's Eve, částečně Primobile) zase křísí vzpomínky na syntezátorové období kapely ve druhé půlce osmdesátých let, které nebývá hodnoceno právě kladně, na albu MMXII však tyto reminiscence působí zcela přirozeně a čerstvě. Navíc je dostatečně vyvažují zběsilé nářezy jako Rapture či Corporate Elect.
Výše zmíněné rysy obstarávají pouze vítané paprsky světla do jinak nepropustných mračen beznaděje a hněvu, nikoli úlitbu komerčním tlakům. To už mají Killing Joke za sebou. I na tomto albu zůstávají nesmiřitelní, konfrontační, jejich hudba si zachovává nádech chiliastického rituálu. O mimořádném zaujetí pro věc celosvětové krize, případně obrody, svědčí také množství internetových odkazů připojených k textům vytištěným v bukletu. I to lze chápat jako výzvu k posluchačům: Čtěte a plačte!
18.10.2012 - 21:51 | srajapet
Tuto desku je potěšení poslouchat už kvůli tomu jedinečnému zvuku, který se Colemanovi a spol podařil stvořit. Staří pardálové tu dokáží znít moderně a In Cythera je jeden z největších hitů kapely vůbec.