Krucipüsk - Boombay

Krucipüsk je legendární crossoverová skupina, která má své hnízdečko na severu pod Ještědem. Dlouhou dobu se pyšnila silnými deskami, na nichž si vypěstovala jedinečný styl. Hlavně frontman Tomáš Hajíček se svou specifickou image a charismatickým projevem dotáhl jméno Krucipüsk do nejvyšších pater tuzemské rockové scény. Vrcholem pak bylo v roce 2004 vydání naprosto odzbrojující desky "Druide!", která zcela jistě patří k nejlepším českým tvrdě rockovým počinům nového tisíciletí. Na tento úspěch už ovšem nikdy nedosáhli, a i když se mohou radovat ze stále početné fanouškovské základny, kladných reakcí na novou tvorbu by se již pomalu měli vzdát. Zatím nejhůře se jeví jejich doposud poslední CD "Rodinnej diktát". Může novinka "Boombay" vůbec překvapit?

V den vydání novinky se na oficiálním kanálu Krucipüsků objevila zároveň ochutnávka v podobě titulní písně "Boombay". Skladba s indickým motivem, který se mimochodem vtiskl i na přebal novinky, ale působí křečovitě, vyčpěle a až nechtěně cirkusově. Ty tam jsou úderné rytmické motivy a kulervoucí projev frontmana. V jednotlivých slokách skladby jsou spíš úsměvní. Druidové ze severu Čech tady dozajista ztratili vážnost. Jediným pozitivem je zapamatovatelný a svým způsobem i silný refrén, který asi v koncertní podobě bude jakžtakž fungovat. Pakliže si ale myslíte, že se pánům pouze nevydařila první volba vypuštěné ochutnávky, jste na omylu. Skladba "Boombay" ještě patří k tomu nejsnesitelnějšímu.

Nikdo přece nechce, aby natočili zase dalšího druida, ale při poslechu "Brány" s (asi) schválně falešně zahraným partem na flétnu a podivně roztahanou kompozicí skladby, jejímž pravděpodobným účelem bylo navození nějaké (mně neznámé) atmosféry, nelze nezakřičet WTF??? Odpověď možná naleznete v úvodních slovech jiného klenotu "JazzAeroBig". Jinak nálada, tempo a logika tohoto textu vypovídá o momentálním rozpoložení kapely. V písni "Jelen" je zase smícháno tolik hudebních stylů, že se tím seberozmělňuje (ať už tento pojem existuje nebo ne) a výsledkem je neidentifikovatelná kravina. Fuj. A to jsme se pořád nedostali k tomu nejhoršímu. V songu "Kotě" dokonce Strejda Tomáš mňouká. O textu už ani nemluvě. To je teprve síla! Lahůdkou je i "Ó má ves", která je tak strašně nudná, že doposlouchat ji do konce vyžaduje pevného ducha a vydatnou psychickou přípravu.

Tak a teď pozitiva. Ehm. Každopádně se Krucipüsk svým soundem a stylem přiblížili k rané tvorbě. Mnozí si určitě vzpomenou na "Ratata" či "Bigada bigada baby", které jsou novince asi nejvíce podobné. "Boombay" je však deskou vydanou v roce 2013 a to, co fungovalo tehdy, nemusí zákonitě fungovat i nyní. Navíc zajímavých nápadů je na aktuálním počinu o poznání méně. Nemohu si pomoci, ale skupina se ocitla na hranici mezi vkusem a nevkusem, sebeparodií a zoufalstvím. Minulý "Rodinnej diktát" jen nedosahoval kvalit dřívější tvorby a nabídl průměrné skladby. "Boombay" ale nemůže nabídnout ani ty. Kritika mi opravdu radost nedělá, ale za tohle si Hajíček a spol. nezaslouží jediné pozitivní slovo.