Květy - Komik do půl osmé

Jsou to dva roky, co Květy vydaly poslední řadovku, tu novou navíc koření proměněná sestava – a je to znát. Nová kolekce písní překvapuje zatím nejsilnějším vlivem elektroniky a stylová šíře alba u ní, jak je u brněnského tria zvykem, nekončí.

Úvodní skladby plynou pomalu, i tak výstižně zrcadlí aranžérské finesy: jednoduchá basová linka s rytmickým šroťákem a zpěvem Kyšperského se postupně zřítí do masivní zvukové plochy s vrstvou kláves, kytar, samplů a všemožných perkusí. Tento „kolaps“ provází také další pomalé písně alba, třeba éterický song Ptáček. Downtempo je současně pro Martina E. Kyšperského signálem, aby spustil ty nejosobnější výpovědi, ve kterých obnažuje své pochyby a přání.

Protipólem k zadumané, jakoby triphopově ambientní výrazové poloze jsou rytmicky řízné songy Byt nebo Holka. V nich lze najít prostor pro karikaturu, vlídnou ironii, ale i přesvědčivou poetickou personifikaci dvou líbajících se soch, jejichž kamenná ústa se před „pohřbem“ dotýkají (Socha). Komiky v Kyšperského textech mnoho nenajdeme, spíše se nabízí vnímat je jako prostřihy do autorova osobitého myšlení, v němž lze nově zaslechnout i loučení se starou epochou. Sentimentu nebo patosu se však Květy, jako vždy dříve, utěšeně vyhýbají.

Největší podíl na celkovém zvuku má kapelní novic Ondřej Kyas, jehož sofistikovaná práce je určujícím melodickým i harmonickým elementem. Kyšperského kytara se objevuje poskrovnu a spíše naznačuje, než by dopovídávala. Výsledný zvuk nezní nikdy příliš sterilně, naopak, všechny použité barvy zdařile podtrhují náladu jednotlivých písní.

Komik do půl osmé je nabitý elektrizujícími nápady: z každé písně je zřetelný nemalý autorský přetlak, který se vybil nespoutaně invenčními aranžemi, v nichž se stále objevuje něco nového a nečekaného. Je zřejmé, že po hudební i textové stránce si nové Květy drží obvyklý nadstandard. Další důvod se radostně pousmát.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #75-6.