Lali Puna

Příběh s titulkem Lali Puna začíná v roce 1998 v bavorském Mnichově, kdy zpěvačka jihokorejského původuValerie Trebeljahr přizvala k realizaci svých hudebních vizí důležitou postavu německé nezávislé scény Markuse Achera, který už v té době požíval renomé uznávaného hudebníka díky působení v indie-pop-rockových The Notwist a více do jazzových sfér mířících Tied & Tickled Trio. Lali Punu v té době tvoří ještě Acherův kolega z Tied & Tickled Trio, bubeník Christoph Brandner (jinak Console) a klávesista Florian Zimmer (Iso 68), kterého na poslední desce vystřídal Christian Heiss.

Počátky studiových aktivit Lali Puny jsou spojeny s firmou Hausmusik, kde jim v krátkém časovém sledu v roce 1998 vyšla na sampleru "Radioactivity & Atomheart" skladba Jimmy Gimme More a sedmipacový singl "Snooze". Už v roce následujícím mají Lali Puna tolik materiálu, že mohou vydat první dlouhohrající album nazvané "Tridecoder". Debut spatřil světlo světa díky agilní berlínské značce Morr Music, kde má domovský přístav množství pozoruhodných projektů, které podobně jako Lali Puna pracují s jemnou elektronikou, click´n´cut i s živými nástroji.

Zvuk Lali Puny je spředený z jemných elektronických vláken a prošíván kytarovými stužkami ostrovní provenience ovlivněný navíc repetitivností britsko-francouzských vrhačů psychedelických smyček Stereolab. Kapela v zásadě neobjevuje nic revolučního, pozoruhodná je ovšem konzistence s jakou celek se svými inspiračními zdroji drží pohromadě. V roce 2001 stvrdili kvalitu debutu následovníkem "Scary World Theory". Zatímco na debutu hrála prim rytmika prorostlá keyboardem a click´n´cut zvuky, na "Scary World Theory" zní Lali Puna o poznání méně technologicky.

Kapela jako by tušila, že překonat úspěšnou albovou dvojku nebude snadné, si dávala na čas. Není však úplně pravda, že by se celou dobu soustředila pouze na přípravu třetí desky. V roce 2003 stačila zplodit vinylový 12-ti palec "Left Handed" (Morr Music) a rok předtím split singl s Isan na značce Unhip records. Netrpělivě očekávaná prubířská třetí deska "Faking The Books" vyšla 19. dubna 2004. A jaká je?

Pokračuje v rozvíjení tvůrčího modelu předchozí desky "Scary World Theory" - tzn. v kombinování elektroniky a živých nástrojů s různými ruchy a šumy. Snaha odlišit se, neznít stejně, vyšla tak půl na půl. "Faking The Books" se tak paradoxně staví kamsi mezi elektronickým inženýrstvím prvotiny a jemnou hravostí druhé desky. Ještě větší prostor než kdy v minulosti dostala kytara, která se v mnohých skladbách stala rovnocenným partnerem donedávna elektronické nadvládě.

Šest let pak museli fanoušci čekat na následovníka, Our Inventions však zasvěceným žádný šok nepřivodí. Mnichovská čtveřice dál sází na křehkou indietroniku a opatrně koketuje s melodiemi, přičemž její hlavní devizou zůstává sladce zasněný zpěv Valerie Trebeljahr. Dnes už je to vlastně anachronický zvuk, ale Lali Puna z něj umí vytěžit opravdu hodně.