Laura Marling - I Speak Because I Can

Strach a obavy před poslechem alba, jehož autorkou je nějaká Polly Jean Harvey-wannabe dvacítka, se po prvních vteřinách rozplyne. Laura Marling je díkybohu jiná. Nepíše o svých kamarádkách ani o fešných spolužácích, ba dokonce ani o tom, co se jí ještě nedávno mělo honit hlavou. Druhá deska této mladičké artfolkařky se zaobírá tématem "zodpovědnosti, zejména však zodpovědnosti ženství (nebo, chceme-li, ženskosti)."

Deska s názvem "I Speak Because I Can" se uvedla velice kontrastně. První dva singly v Anglii zaskórovaly až neuvěřitelně: "Goodbye England (Covered In Snow)" na 133. místě a "Devil's Spoke" na 97. místě. Zato deska si vysloužila první týden hned první místo UK iTunes Chart, po vydání nosiče debutovala na čtvrté příčce prodejnosti alb v Anglii a sedmé v Austrálii. Třetí singl nazvaný "Rambling Man" vychází 10. května. Nahrávku produkoval Ethan Johns, který má na svém tvůrčím kontě desky například Rufuse Wainwrighta, Paola Nutiniho, Emmylou Harris, Ryana Adamse či Kings Of Leon nebo The Vines.

Deska zní velice příjemně. Hudebně se viklá v mezích doopravdy atypického folku, její ucelenost vyznívá ale poněkud monotónněji. Dočkáme se hudebně nápaditých míst, která značí, že Laura Marling není žádná nevzdělaná amatérka. Písně melodramaticky graduje, prokládá svižnější tempa volnějšími a velice skvostně pracuje s emocemi. Texty jsou napsány polopoeticky, polofikaně a místy trošku folkověji poloupřímně (příběhy, které se zkrátka do folků hodí).

Po pátém poslechu se může velmi jednoduše stát, že se posluchač těžko bude zbavovat neustálých hudebních asociací a vzpomínek na podobnou potemnělost písní PJ Harvey, podobnou váhu písní Joni Mitchell či Ani DiFranco, podobnou lyriku Laury Veirs, podobný zvuk Catherine Feeny anebo The Frames před deseti lety.

Přestože se jedná o přinejmenším povedenou nahrávku v rámci novodobého folku, je docela možné, že se posluchač nedočká žádného hlubšího zásahu.