Leningrad Cowboys - Zombies Paradise

Více či méně úchylné předělávky popmuzikálních klasik, to je hlavní doména těchto finských recesistů s nezaměnitelnou image, přestože i s původním repertoárem dokážou více než slušně polechtat bránici. Album Zombies Paradise obsahuje další várku takových vykutálených coverů, ale dlužno říci, že tentokrát to "nejhorší rock'n'rollové kapele" opravdu moc nevyšlo. Seznam znásilňovaných evergreenů sice vypadá slibně, kovbojové vykrádají ty nejzatuchlejší stoky pop music (Modern Talking, Haddaway), stejně jako pozlacené piedestaly (Reed, Bowie, Cash), ale všechno podle jednoho a to dost laciného receptu.

Vyztužit diskotékovou tucku nebo countryový song hutnými heavymetalovými riffy je obehraný vtip, který stěží vystačí jednou, ve třinácti velmi podobných variantách už ale určitě ne. Najdou se i místa, kde to funguje, ale takových je pomálu. Rapová vložka v Berlinově Puttin' on the Ritz to nezachrání, spíš jen připomene, s o kolik větší lehkostí míchali tanečno s metalem jejich krajané Waltari ve svých nejlepších letech.

Kam se poděl humor, nápady, nadhled? Kde jsou pokaždé zabírající hudební šťouchance do sousedního ruského medvěda? Tímhle přístupem se Leningrad Cowboys ocitli na úrovni lepší tancovačkové kapely, která sice podává profesionální výkon, ale spokojí se s cestou nejmenšího odporu. Jejich rock'n'rollový cirkus nikdy - snad s výjimkou účinkování v Kaurismäkiho filmech - nebyl zacílený do řad intelektuálů. O tři roky starší živák Global Balalaika Show a především jeho filmová verze předvádějí křiklavou estrádu se vším všudy, ale je to estráda, která pobaví. Album Zombies Paradise je proti tomu neduživé a jednotvárné a nefunguje ani jako guilty pleasure. V případě mých oblíbenců se mi to neříká lehko, ale tímto počinem mě hodně zklamali.