Leonard Cohen - Songs from a Room

Cohenovým záměrem na jeho druhém písňovém albu bylo ještě víc utáhnout kohoutky aranžérskému zdobení, s nímž na své prvotině nebyl dvakrát spokojený. Pod dohledem renomovaného Boba Johnstona tak opravdu vznikla nahrávka nástrojově ještě štíhlejší, i když ten rozdíl zase není nijak propastný. I na Songs from a Room se vedle španělky a basy mihnou housle či elektrická kytara, v případě A Bunch of Lonesome Heroes decentně přihrává celý band, ale celkový dojem je opravdu o něco syrovější a intimnější. Po celou dobu pak ještě slyšíme nenápadné pobrnkávání brumle, tichounké jako by šlo o zvukový kaz, a i když vyznění písní neruší, účel tohoto aranžérského nápadu mi uniká.

Desetiskladbová kolekce se zdá být o něco méně oslnivá než debut, ale to pořád znamená zatraceně vysoký standard, jemuž do dokonalosti chybí málo a je snadné uvěřit, že pro někoho mohou být právě Songs from a Room tím nej z Cohenovy diskografie. U něho se totiž všechno odvíjí od citového vztahu, který si posluchač vytvoří k jednotlivým písničkám, takže tou pravou srdcovkou může být vlastně kterékoli album.

Některé pro mě pominutelnější songy (The Old Revolution, The Butcher) bohatě vyvažují nezapomenutelné perly jako Bird on the Wire, Story of Isaac, Seems So Long Ago, Nancy, You Know Who I Am nebo závěrečná, rozmarněji laděná Tonight Will Be Fine s cashovsky kráčející basou. A velmi působivý je i jediný cover The Partisan, citlivé přepracování francouzské písně z roku 1943 vzdávající hold protinacistickým odbojářům, v němž Cohen zpívá za doprovodu vokalistek část textu ve francouzštině. Magie Cohenova hlasu a veršů funguje na Písních z pokoje opět dokonale.