Leonard Cohen - Songs of Love and Hate

Songs of Love and Hate uzavírají pomyslnou trilogii Cohenova raného písničkářského období, kterou kromě podobných názvů propojuje i snaha po až spartánsky prostém zvuku s dominantní melancholickou španělkou. Producent Bob Johnston i tentokrát vyšel v tomto směru Cohenovi maximálně vstříc a stejně jako na Songs from a Room tenhle průzračný folkový model jen velmi nevtíravě přibarvil lehounkými smyčci a dámskými sbory.

Že ani tyhle doplňky nejsou samoúčelným sladidlem dokazuje hned první skladba Avalanche, v níž právě smyčcové party velmi příhodně umocňují tíživou chmurnost téhle skvostné litanie. Temnější tóny jsou ostatně příznačné pro celé album. Cohen na něm osahává ještě osobnější a choulostivější místa svého nitra a je to znát na náladě písní i na jeho pěveckém výrazu, který je snad ještě naléhavější, než dřív. Ve skladbě Dress Rehearsal Rag přidává na expresivitě - samozřejmě v intencích jeho vypravěčského projevu -, svižnost a bohatší instrumentaci následující Diamonds in the Mine zase schválně shazuje neurvale lajdáckým až znechuceným zpěvem.

Milostná Famous Blue Raincoat, jedna z nejkrásnějších Cohenových písní vůbec, je rovněž prodchnutá bezednou tesknotou, stejně jako lítost i hrdost Panny Orleánské umírající na hranici v závěrečné Joan of Arc. Mezi tyto dvě je vetknutá ještě píseň Sing Another Song, Boys v živém záznamu z festivalu Isle of Wight jako důkaz, že se kanadský poeta před nedávnem odhodlal i ke koncertní činnosti. Cohenovo třetí album má v sobě optimismu ještě méně, než jeho dva předchůdci. Hořké v něm převažuje nad sladkým a hledání naděje v přívalech (avalanche) chandry je ještě svízelnější. A přesto jsou ty písně pořád stejně vábivé, pořád stejně okouzlující.