100 %
Něco něco - majonéza
K pravému opaku, tedy ke zpomalení a nadechnutí, vyzývá pouze skladba "dýchej", která funguje jako tolik potřebné zklidnění a...
80 %
Metric - Romanticize The Dive
Metric patří mezi ty výjimečné skupiny, které dokázaly přežít několik hudebních epoch, aniž by ztratily vlastní identitu: od...
70 %
Foo Fighters - Your Favorite Toy
Svět Davea Grohla a Foo Fighters prošel v posledních čtyřech letech nejednou těžkou zkouškou a je s podivem, že při tom všem ještě zbylo...
80 %
Petra Janů - Světla reflektorů
Petru Janů jsem nikdy předtím naživo neviděl, nevěděl jsem proto, co od ní čekat. A ona se s tím vůbec nepárala. I když vystupovala na...
60 %
Tomora - Come Closer
Britský hudebník Tom Rowlands z The Chemical Brothers a oblíbená norská divoženka Aurora se rozhodli spojit síly a vzešel z toho projekt...
90 %
Jessie Ware - Superbloom
Na novince "Superbloom" Jessie Ware nejen navazuje na svou úspěšnou disco éru, ale rozšiřuje ji do podoby konceptuálního světa....
20.12.2011 - 21:10 | Akana
Po devíti letech, během kterých prošel očistnou zkušeností pobytu v zen-buddhistickém klášteře, se Leonard Cohen konečně zase vydal všanc nelítostným zákonům showbusinessu a natočil album "deseti nových písní". Už jejich letmý poslech ale dává na srozuměnou, že nějaké komerční tlaky jdou dávno mimo něj. Z nahrávky dýchá vnitřní harmonie, smíření, porozumění, zkrátka všechno to, čemu jako zen-buddhistický mnich nakouknul pod pokličku. Posmutnělé, hořké tóny ale nezmizely, což je dobře, protože bez nich by to byla plytká esoterická nuda. Všechny písničky napsal Cohen se svou dlouholetou spolupracovnicí Sharon Robinson, která jako vokalistka také vydatně doprovází jeho jedinečný hlas. Ten od minulé desky zase o něco zdrsněl a ušel pár kroků od zpěvu k mluvenému slovu, ale zůstal pořád stejně uhrančivý. Naprosto rozumím magnetismu s jakým ten hluboký, vemlouvavý témbr působí na krásnější polovinu lidstva. Instrumentace je velmi střídmá, někdy (hlavně v rytmice) zní trochu umělohmotně, ale její role v Cohenových písničkách byla málokdy větší než doprovodná, takže to nijak neruší. Cohen by se mohl doprovázet třeba na to nejlevnější casio a jeho hlas, melodie a verše by to s přehledem utáhly. Rychlejší písničky se nedočkáte, všechno plyne v intimní, sebezpytující atmosféře. Ta magie ale pořád funguje a pokud jste zdatnější angličtináři, zážitek je dvojnásobný.