Lesní zvěř - Movable Feasts

Když jsem se loni v létě chystal na dovolenou a připravoval se na dvanáctihodinový maraton řízení auta, přirozeně jsem při přípravě hudby na cestu sáhl i pro předchozí, eponymní a debutové, pět let staré album Lesní zvěře. Tehdy jsem si uvědomil, že je to za poslední roky jedna z českých desek která mne zasáhla opravdu silně. Tak moc, že se k ní pravidelně vracím celou pětiletku. Je tady její následovnice "Movable Feasts". Jak dlouho budeme poslouchat ji?

Lesní zvěř staví převážně na skvělých muzikantech. Hudebnících, kteří se nebojí rozsáhlých komplikovanějších kompozic ani dlouhých instrumentálních pasáží, i když tentokrát se na albu žádná skutečně čistá instrumentálka nenachází. Lidský hlas, alespoň v podobě slova nenesoucích vokálů nebo recitativu, je přítomný ve všech skladbách.

Přijďte na křest

Kapela připravila speciální koncerty k vydání alba na úterý 22.dubna 2014 v pražském klubu Pilot a na středu 23.dubna.2014 v brněnském Kabinetu múz.

Náhoda (která sice neexistuje) chtěla, aby se muzikanti během vysílání "Tečky páteční noci" potkali spolu s Janem Těsnohlídkem. Básníkem, jehož texty i hlas použil Umakart na albu "Vlci u dveří". A právě titulní text z jeho aktuální sbírky "Ještě je co ztratit" se ukázal jako to správné spojení hudby Lesní zvěře s jeho poetikou. Obojí bolestně přesné.

Když Těsnohlídek deklamuje svým unikátním způsobem neutěšená slova o tom, co vše ztrácíme a ztrácet budeme, dojde i k pasáži: "Nebáli jsme se chtít a nedostat. Vsadit a prohrát. Jít a zakopnout. Nebáli jsme se slíbit si věci, který nešlo splnit." Tato slova - zcela mimo plán, ale trefně - vystihují půvab a kouzlo kapely samotné. Lesní zvěře. Skupiny, která se pořád často nebojí nejít s proudem. Většinou. Většinou? Je to tak a ještě se k tomu vrátíme.

"Movable Feasts" je postavená na dlouhých, povětšinou pozvolna gradujících skladbách, jejichž společným znakem je jazzový (v nejširším smyslu slova) základ. Jednou se skladba rozvíjí tanečním směrem, jindy jen umocňuje syrové deprese. To podstatně častěji. S téměř výhradně anglickými texty pak vzniká jeden rozsáhlý, téměř kompaktní celek, který Těsnohlídek svým hlasem ani češtinou nijak nenarušuje. Zapadá sem dokonale.

Teď ale zpět k odvaze nebát se. K tomu slovu většinou. Odvaha z desky vystupuje a je vlastně cítit z celé dosavadní tvorby kapely. Tedy kromě singlové "Kavka Airlines". Skladby zcela vybočující ať už náladou, svou stopáží nebo jakoby uvolněností. Na jinak překrásném albu, jako by pomáhala připomenout, že opravdu je co ztratit. A není to vůbec složité. Zalíbit se. Jít posluchači naproti.

I tak, přes tuto jednu drobnou výhradu, jde o nesmírně svěží a povedenou desku. Poctivě odpracovanou. Lesní zvěř pořád patří k silným a ojedinělým tuzemským kapelám. Těším se na její další aktivitu, jak tu koncertní, tak studiovou. Je jasné, že je na co. Zároveň je hodně pravděpodobné, že i "Movable Feasts" - s jedním zmáčknutím tlačítka skip během poslechu - bude u nás hrát zase celou pětiletku.

Promo rozhovor s Jiřím Hradilem a Milošem Rejskem

Lesní zvěř na debutovém albu přizvala k nahrávání některých písniček horňáckou Muziku Petra Mičky. Jak je to u "Movable Feasts"?

(M) Na desce kromě nás čtyř můžete slyšet básníka Honzu Těsnohlídka ve skladbě "Ještě je co ztratit", v "Kavka Airlines" hraje na různé saxofony a flétny Filip Nebřenský. Kristýna Krutská v pár písničkách zpívá. A stejně jako minule ji koprodukoval a zvukově formoval Dušan Neuwerth. Skladba s Honzou Těsnohlídkem je pro mě na desce zásadní, polarizující, roztahuje to někam do minulosti, zvukově je to retro, ale slova jsou, byť ležérní a hypnotická, pronikavá a krutě přesná, tady a teď.

(J) S Honzou Těsnohlídkem nás svedla dohromady náhoda, při spoluúčinkování Lesní zvěře s Umakartem v televizním pořadu "Tečka páteční noci", kde byl Honza pozván jako host Umakartu. Když jsme na chodbě kouřili, tak jsem se ho zeptal, jestli by nechtěl do jedné naší písničky zaimprovizovat nějakou svou báseň. A tak vznikla píseň "Ještě je co ztratit".

První album se počítalo jako crossover mezi jazzem, psychedelií a akustickým drum´n´bass. Je nové album podobné?

(M) Nepokoušeli jsme se ani teď nějak nahrávání stylově vymezovat, spíš zachovat intenzivní pocit, který jsme měli při domáckém nahrávání demáčů. Ty vznikly postupně během posledních tří let, i když některé písničky jsme si hráli už dávno. Až na konci loňského roku jsme z nich začali vybírat věci na desku, většinu hudby jsme pak nahráli ve velkém studiu s velkým zvukem. To byl možná jediný koncept odlišující se od minulého alba: pokusit se dostat k lepšímu, dospělejšímu zvuku. Je to ale pořád naše hudba, v dobrém i zlém, snažili jsme se podržet tu intenzitu, se kterou ty písničky hrajeme spolu naživo. Stylově, já nevím. Zůstal bych u toho, že je to nu-jazzová, indie deska, pokud musíme nějaké škatulky používat. Taky vychází u Indies.

Kolik je na albu instrumentálek? Dostávají texty větší prostor, nebo stále mají stejnou váhu jako hudební plochy?

(M) Instrumentálka žádná. To album je jakoby více písničkové. V každé je nějaký hlas, ale někde použitý v aranži jako part nástroje než nějaký plynulý narativ, spíše takové nádechy ve skladbách, které přijdou a odejdou, rovnocenně jako jiné zvuky.

Horňácko, Turzovka a jiné silné inspirační zdroje pro první album. Jak je to s inspirací u nového alba?

(M) Pro mě je ta deska intimní texty i tím, jak vznikala. Každý z nás ji prožíval po svém a pro sebe - v různých setkáních, průnicích, spolu, sami, s Dušanem, doma, ve studiu, na koncertech. Proto i ten název - "Movable Feasts" jsou pohyblivé svátky. Nehrajeme mnoho, je to pro nás svátek. Víme, že ty písničky, tak jako my, budou, jen není jasné přesně kde a kdy. Je v tom i něco jakoby pohanského, nesouvisí to jenom s naší vůlí, všechno je to závislé na vesmíru, jiných tělesech, jakkoli nafoukle to zní. Ve vztahu k vlastní hudbě zažíváme permanentní pocity nezvladatelnosti, peristaltiky, dění. A svátky v tom všem jsou chvíle usebrání a virválu, medituje se, nebo se všichni chovají jako blázni. Budeme rádi, když to tak vezmou i lidi, kteří to album budou poslouchat nebo přijdou na koncert. Že je to setkání nebo takové čtení na cestu a zkusí si k těm našim svátkům najít svoji vlastní.

(J) Vnímám tuhle desku jako jiný druh než tu první. Je mnohem více intimní, ale zároveň otevřená. Takové vnitřní etno. To znamená, že abstraktně prožívám lidovou hudbu střední a jižní Moravy. Na první desce jsme hráli s horňáckou muzikou Petra Mičky a ta velmi výrazně určovala ráz skladeb. Nyní jsme nechtěli tak jasně využívat symboliku lidové hudby. Jsou to pohyblivé svátky ve smyslu kalendářním, to znamená svátky, které se neustále posouvají. Když jsem svému dědovi řekl, že každý den není posvícení, tak on odpověděl - jo, každý. Tedy i naše skladby nejsou ukotveny v čase, ale jsou to takové svátky, které jsme vytvořili při našem sporém setkávání.