Levellers - Truth And Lies

Periodicky se Levellerům vrací touha po inovování svých zažitých folkrockových formulí, snaha ukázat, že umí víc, než jen fidlat do skoku. Po spíše tradičně pojatém a nijak oslnivém albu Green Blade Rising se opět rozhodli víc si pohrát ve studiu a výsledek je překvapivě uspokojivý. Je z něho cítit, že kapelu nahrávání skutečně bavilo a snaha o větší aranžérskou pečlivost nezavání křečí. Svoje kořeny vedoucí někam k Waterboys nebo New Model Army úplně nezapírají, což je slyšet třeba ve For Us All nebo Wheels, ale jinak svou někdejší bojovnost a punkový drive nahrazují spíš uvolněným, hravým písničkářstvím bez jednoznačného stylového kotviště. Střídmě, aniž by popřeli akustickou povahu svojí hudby, si vypomáhají elektronickými smyčkami. V několika skladbách (Last Man Alive, Steel Knife) se zvuk kapely zahustí až do jakési wall of sound, která je s jednoduchou produkcí nejstarších alb v nápadném kontrastu, ale i v těchto momentech jsou sví a jasně rozpoznatelní.

Také melodicky se zdají být Levellers ve slušné formě. Tak odzbrojující pecky jako byly kdysi One Way nebo Men-an-tol z nich sice už nelezou tak snadno, ale koncentrace chytlavých hitů je tu přece jen podstatně větší než na minulém albu. Rozdováděná Make You Happy, posmutněle hymnická Confess, akustická pohodovka For Us All, našlápnutá Wheels můžou sloužit jako dobrý příklad, ale ani většina ostatních není k zahození. Hudební podklad je méně přímočarý, ale nikoli zvukově přeplácaný a přirozenou zpěvnost písniček netlumí, mnohdy spíš nenásilně zdůrazňuje.

Slovo experimentování by v tomto případě bylo přehnané, Levellers si prostě tentokrát na kolorování svých popěvků vzali o něco pestřejší paletu. Ale snaha o změnu je hodná ocenění, tím spíš, že skladatelskou invenci to nijak negativně neovlivnilo. Truth and Lies není oslnivá, spíš nenápadná, rozhodně však příjemná a nezamindrákovaná deska.