Manic Street Preachers - Futurology

Jen deset měsíců po "Rewind The Film" je tu dvanáctá studiová položka diskografie Manic Street Preachers. Nevypadá to na nějakou autorskou vyčerpanost trojice z Walesu. Už při prezentaci loňského počinu se Manics kasali tím, že mají v rukávu hned další desku, která vyjde zanedlouho. Ostatně několik skladeb z novinky, jež se nakonec zove "Futurology", jsme mohli slyšet i v pražské Lucerně letos v květnu.

Zatímco výtečné loňské album bylo v zajetí nostalgie, novinka je tvrdší a hlavně neklidnější. "Rewind The Film" vypadalo jako začátek mírnější etapy Manic Street Preachers ve znamení vzpomínek a smíření s minulostí. "Futurology" je extrovertnější a kosmopolitní. Neobrací se do lidského nitra, ale vyhlíží, když už ne do širého světa, alespoň do staré dobré Evropy.

Náš kontinent vypadá na "Futurology" jako báječné místo, které je ovšem zmítáno neklidem, zmatkem a nejistou budoucností. Hledáme mosty mezi východem a západem a doufáme, že budeme mít dost zdravého rozumu, abychom všechny problémy, co tu máme, nějak zvládli. Ne náhodou na "Futurology" několikrát zní němčina (ve šlapající "Europa Geht Durch Mich" funguje skvěle!) a na druhou stranu písně odkazují k ruským reáliím.

Hudebně je deska stejně jako dnešní Evropa také trochu nevyrovnaná a zmatená. Oproti svému předchůdci můžeme místy slyšet slušný eintopf. Některé skladby vypadají jako skicy, které byly do světa vypuštěny ne úplně dokončené (instrumentálka "Dreaming A City (Hugheskova)" a závěrečná skoro-instrumentálka "Mayakovsky"). Nechybí vzletné nápěvy a dramatické refrény ("Futurology", "Walk Me To The Bridge"), další hymnická "Let's Go To War" se melodií odvolává na motivy "In The Hall Of The Mountain King".

Najdete tu i skladby, jež nemají daleko k melancholii "Rewind The Film" - krásná "Between The Clock And The Bed" snad odkazuje na stejnojmenný autoportrét Edvarda Muncha, v "The View From Stow Hill" je hmatatelný smutek zamyšleného cestovatele na toulkách městem, které přežilo válku a snad přežije i dnešní neklidnou dobu. Manics to zkusili zase jinak, a i když aktuální sbírka písní není silnější svého předchůdce, obstojí se ctí na sedm eurohvězd.