Marriages - Kitsune

Nemá cenu předstírat něco jiného - doby, kdy byl post-rock inovativním žánrem, jsou už léta pryč. Stal se žánrem širokopásmovým a etablovaným, přičemž je na jednu stranu pozitivní, že se oprostil od intelektuálního elitismu a slzičky do dlouhých černých rukávů už na koncertech neotírají jen hrstky věrných, na druhou stranu se odkryly i limity a nedostatky kdysi novátorských postupů.

Nějakou tu zaběhnutou post-rockovou partičku má v rukávu snad už každá země od Islandu po Indonésii, přičemž mnohým podkopává stoličku hlavně kompoziční nedotaženost. Jako by se post-rocková scéna proměnila v takový kvaziekvivalent sportovního šampionátu, kdy vedle sebe sice visí mraky vlajek, ale atleti na oválu neustále zakopávají o překážky, lámou se jim tyčky a kladivem vrhají deset metrů před sebe. Což, pravda, nikoho neohromí.

Naštěstí se však stále najde dost muzikantů, kteří post-rockové postupy dokáží používat jako smysluplný startovní bod, popřípadě je dál rozvíjet a vyměňovat si snubní prstýnky ze stočených kytarových strun s jinými žánry. Nejspíš není překvapením, že jednu z takových sestav dali dohromady právě členové Red Sparowes, kapely, které v rámci žánru (a tentokrát bez pejorativních přívlastků) patří právem jedna z čelních pozic.

Trio Marriages tvoří zpívající kytaristka Emma Ruth Rundle, baskytarista Greg Burns a bubeník Dave Clifford. Do svazku manželského vstoupili teprve nedávno - na podzim roku 2011 - proto je až překvapivé, že jejich hudba ani na vteřinu nevzbuzuje pocity, jako by se jednalo o něco nahodilého či uspěchaného. Debutová deska (či minialbum, brání-li vám 26 minut stopáže v použití termínu vyhrazeného povětšinou déle hrajícím výtvorům) dostala název „Kitsune“ a spatřila světlo světa k prvnímu dni ještě stále plynoucího května.

Slovo „Kitsune“ v japonštině označuje lišku. Zatímco u nás máme tuto šelmu spojenou s Janáčkovou operou či vzteklinou, v říši vycházejícího slunce se jedná takřka o superzvíře. Mytologie přisuzuje liškám schopnost měnit se v člověka, moudrost a vychytralost, stejně jako věrnost a oddanost. Tuto dvojakost můžeme koneckonců vysledovat i u Marriages - jejich skladby, byť rozhodně post-rockové, nekřičí skrz rozervanou tlamu rotujícího víru emocí, ale vtahují vás do sebe méně okatě a více rafinovaně. Marriages jsou muzika svatyní, lóží a potemnělých obýváků po půlnoci. Jejich zasazení je komornější, intimnější, a nejlépe si podmaní zranitelné uši ve chvíli, kdy jsou ochotny připustit, že i skrz prachem ztěžklé závěsy může do místnosti pronikat nadpřirozeno. Podobné pocity ve mně dokáží vzbudit třeba tuzemské kluby nedávno navštívivší Bee and Flower (zejména na jejich debutové desce), ale tam, kde Bee and Flower předvádí kabaret, Marriages hrají stínové divadlo.

Přitom škála prostředků, které k dosažení kýženého cíle používají, se nijak významně neliší od věcí, kterým se hudebníci přiučili již v Red Sparowes. Bicí občas hrají až s post-metalovou razancí, baskytarové linky zní sytě a plně - ovšem obojí je tak akorát zastřené příjemným zvukovým oparem. Vůdčí úlohu pak hraje kytara Emmy Rundle, která nezůstává u post-rockového mustru melodického vybrnkávání gradujícího do křižníky polykajícího maelströmu, ale zabrousí i do poklidnějších, leč neméně barevných vod psychedelie či alternativního roku, kde evokuje kupříkladu kytarovou práci z „civilnějších“ desek Sonic Youth jako „Sonic Nurse“.

Na škodu protentokrát není ani kratší stopáž alba, která stlačuje jednotlivé písně do délek obvyklých u klasických rockových skladeb. Marriages se nepotřebují nutit do zbytečně epických kompozic, které by s největší pravděpodobností skončily ucpáváním děr vatou či usilovným ždímáním těch chytlavějších motivů. Místo toho sází na schopnost pohltit, svůj působivý šarm a tajuplnou auru, což jim vychází vskutku precizně. „Kitsune“ je jednou z desek, kvůli které se vyplatí neposmívat se za rohem šmahem veškerému post-rocku. Tímto prohlašuji sňatek za právoplatně uzavřený!

recenzi poskytnul hudební server Aardvark