The Mars Volta - Octahedron

Před poslechem páté studiovky The Mars Volta je záhodno přeladit si v hlavě rychlostní režim nastavený předešlými počiny kapely. Jinak se může Octahedron jevit jako příliš řídké, odpočinkové nebo nedejalternativníbože komerční. Ale je to spíš jako přesednout z rychlovlaku na luxusně vybavenou, ale přece jen lokálku. Z jejích oken toho neuvidíte tolik, ale zato si dojmy můžete lépe vychutnat. Epileptické výrony, skrumáže not, náhlé dynamické zvraty i esoterické vsuvky na tomto albu nahradil uvážlivější - ano, i tradičnější - přístup, a melodie i aranžérské detaily mají rázem více prostoru na vstřebání posluchačovým uchem.

Energie, kterou teď The Mars Volta do svých písní vkládají, se místy blíží spíš valivé zlověstnosti takových Tool. Since We've Been Wrong, With Twilight as My Guide a Copernicus jsou pak vyložené balady, v nichž Cedric lká za svitu Luny pod romantickým loubím Omarovy kytary, v případě posledně jmenované i za přispění jemné spršky elektronických beatů. Ve druhé polovině nahrávky (Cotopaxi, Desperate Graves) nastává oživení blížící se někdejším neurotickým nářezům, ale i tyto skladby mají konvenčnější strukturu s jasným refrénem. Místo divoké kytarové pyromanie vytvářejí Rodríguez-López a John Frusciante spíš pečlivě tvarované ornamenty, které jsou rovněž lákavě spletité, ale i podstatně způsobnější.

Na Octahedron zkrátka nelze vztahovat měřítko prvních alb skupiny, jinak se můžeme dočkat hořkého zklamání. Jeho osm položek nezvedne adrenalin takovým agresivním způsobem, nevyráží dech zběsilým kmitočtem tónů a nálad, ale to ani nebylo jejich záměrem. Když odložíme předsudky, najdeme na desce haldu krásných momentů, kterým teď navíc můžeme věnovat větší pozornost nezahlceni jejich rychlým sledem. Ve chvíli, kdy hrozilo, že jejich nahrávky se začnou až příliš podobat jedna druhé, učinili The Mars Volta smysluplný krok stranou, který se jim rozhodně vydařil.