Marsyas - Jen tak

Žádné z alb skupiny Marsyas nevznikalo ve stejném obsazení a každá personální změna také posunula její zvuk do trochu jiné polohy. Přesto si naše folkrocková jednička, možná s výjimkou poslední desky V přítmí, stále udržovala přirozenou tvůrčí kontinuitu a osobitou tvář. Na třetím albu Jen tak se kapela poprvé nemusí spoléhat na hosty pokud jde o rytmiku. Ta je díky dvěma nováčkům v sestavě už její součástí, ačkoli jak bubeník Jaroslav Petrásek tak Jaroslav „Olin“ Nejezchleba, obsluhující kromě baskytary také violoncello, housle a brumli, opustí Marsyas již rok po vydání desky. Díky jejich přispění se zvuk skupiny v některých skladbách (Svátek, Máš na mě právo, Jen tak) přibližuje rockovějšími pojetí Etc..., kam ostatně budou Nejezchlebovy kroky zanedlouho směřovat.

S elektrifikací ale Marsyas postupuje zatím stále opatrně, důraz spočívá stále na akustických kytarách a vokálech, i když charakteristické vícehlasy poněkud ustupují sólovým výstupům jednotlivých členů. Mezi nimi samozřejmě i nadále dominuje Zuzana Michnová, která také zůstává autorkou větší části písní, z nichž zejména Marsyas a Apollón se právem řadí k největším hitům kapely. Skladatelsky teď Michnové zdatně sekunduje kytarista Pavel Skála, který na předchozím Kousku přízně ještě v tomto směru příliš prostoru nedostal, tady už je ale podepsaný pod šesti písněmi a jednu z nich s názvem Tak tohle se stává dokonce sám nazpíval. Petr Kalandra se ve třech případech uplatnil jako textař, pěvecky se vydováděl především ve westernovém morytátu Já a Můňa (na druhou stranu tohle komické číslo trochu vyčuhuje z celku), ale ještě přesvědčivější je v křehkých akustických baladách Návštěva noci nebo Podzim.

Nepřekvapí, že na album proniklo i tehdy u nás čím dál populárnější reggae: zcela transparentně v písni Jeden inzerát, méně nápadně i v odpichovém Svátku. Jamajské prvky se do rukopisu kapely včlenily zcela přirozeně stejně jako tabla Vlastimila Marka v písni Leonard, věnované, jak jinak, kanadskému písničkáři a básníkovi Leonardu Cohenovi. Zapojit do tak průzračného, na akustických nástrojích postaveného zvuku syntezátory, to už byl podstatně riskantnější krok, ale Petr Skoumal se k věci postavil s mimořádnou citlivostí a zdrženlivostí. Většinou si jeho kláves sotva povšimneme a když už se výrazněji projeví (Podzim), zůstávají na úrovni střídmého dobarvování. Je ale stejně příjemnější slyšet v této roli Nejezchlebovo violoncello, které skladbám Návštěva noci nebo Co tě čeká dodává nádherně zasněnou náladu.

Deska Jen tak bývá co do kvality řazena o krůček za své dvě předchůdkyně. S tím se dá souhlasit, ale s důrazem na opravdu zanedbatelnou délku toho krůčku, protože i tentokrát Marsyas vytvořili svěží, nadprůměrnou folkrockovou nahrávku, vysoko čnící nad většinou soudobé české tvorby. I když trochu přibylo rockových prvků, nevytratilo se to pro kapelu nejpodstatnější: spontánní radost ze společného muzicírování. Ta z písní Marsyas stále dýchá tak nějak mimoděk, nenuceně, prostě jen tak.