Maya Jane Coles - Comfort

Pětadvacetiletá Maya Jane Coles opravdu není na housové scéně žádným nováčkem. Během své kariéry už nahrála dva Essential Mixy pro BBC Radio 1, jeden pro sérii DJ-Kicks, začala se objevovat na titulkách hudebních magazínů a přijala pozvání na Coachellu. Další vlnu senzace vzbudilo a raketový vzrůst popularity Maye zajistilo vydání singlu "Easier To Hide" na konci loňského roku. Zařadila se tak po bok takových hvězd, jako jsou Sven Väth nebo Scuba.

Nyní máme konečně před sebou debutovou desku "Comfort". Jaká je? Atmosférická, klidná, pohodová a překvapivě plná vokálů. Maya se ukázala jako nejenom zdatná producentka, ale i jako velmi dobrá zpěvačka. Vokály albu naprosto dominují a povyšují její deep-house z verze do klubu na popovější verzi pro poslech. Poslech většinou nenáročný a na poprvé trochu povrchní, i tak se ale v některých pasážích jednoduše tají dech. Úvodní skladbě "Comfort" dominuje velmi zajímavá smyčka, která spíš než útěchu přináší jisté napětí a dopřává vyznění skladby otevřený konec. Hned nato ale přichází opravdu mohutná a kvalitně vystavěná basová linka výše zmiňovaného singlu "Easier To Hide" a všechno napětí je ihned zapomenuto. Poněkud unyle působí další píseň "Burning Bright", ve které vystupuje první z mnoha hostů - zpěvačka Kim Ann Foxman z amerických Hercules And Love Affair.

Maya přesně ví, kdy ubrat a zjemnit. Příznačně nazvaná "Dreamer" je opravdu zasněná. Žádné složitosti nejsou potřeba, jednoduchost tady funguje. "I can’t take the pressure!", zpívá znepokojeně, ale přesto s lehkostí. Dalším hostem je Nadine Shah a představuje další zklamání. Její hlas je senzační, o tom není pochyb, skladba "Blame" ale jinak nevyniká vůbec ničím. Je zbytečně utahaná, a kdyby nikdy nevznikla, nikoho by to nemrzelo.

Chuť si nechte spravit příjemnou "Stranger", jejíž text sice úplně nebují nápaditostí, ale vokály jsou křišťálově čisté. Adekvátní předehra pro naprostý vrchol celého alba, prototyp brilantně napsané skladby, písně, kterou si budete chtít pouštět stále dokola - "Everything". "Everything" je zatím to nejlepší, čeho jsme se od Mayi dočkali. Svou zásluhu na tom má samozřejmě také švédská zpěvačka Karin Park, která hitu propůjčila svůj charakteristický goticky severský hlas. Jedinou nevýhodou téhle pecky je vědomí, že ničeho lepšího se již na tomto albu nedočkáte. Zbytek totiž působí trochu monotónně, a to i přesto, že se na něm střídá jeden host za druhým.

Catherine Pockson z Alpines si vzala na starost "Fall From Grace", "Wait For You" s Trickym zase působí jako vytrhnutí z až do té doby čistě dívčí práce. Dalším zástupcem mužského pohlaví je Thomas Knights, který nazpíval "When I'm In Love". Dost laciný krok vedle. Francouzka Miss Kittin v "Take A Ride" se sice snaží, ale pocit monotónnosti už se jí setřást nedaří.

Jednotlivé skladby, až na "Everything" a "Easier To Hide", výrazně nevynikají, deska působí spíše jako celek a žádná velká překvapení se nekonají. Není to ale zas až takové neštěstí, jak by to z recenze mohlo vyznívat. Maya si vytvořila vlastní a velmi kvalitní signature sound, který prostě funguje. Ještě je tu závěrečná "Come Home" prolezlá kytarovou smyčkou jako odněkud z Asie. Pomalá a doopravdy uklidňující. Všechny výtky jsou zapomenuty a zůstává jen pocit, že ty příjemné, neuvěřitelně hluboké beaty a promyšlené basové linky opravdu přinášejí kýženou útěchu.