Metallica - Beyond Magnetic

Nečekaného vánočního dárečku se na sklonku loňského roku dočkali všichni příznivci legendární Metalliky. Možná jako marketingový tah reagující na velmi negativní přijetí jejich společného dítka s Lou Reedem nazvaného "Lulu", možná jako dlouho dopředu připravovaný bonbónek k příležitosti oslav třiceti let od založení kapely a možná jako připomenutí se před nadcházející studiovou deskou, z ničeho nic a bez jakéhokoliv mediálního humbuku (představení artworku CD, videoklipu a singlu, tiskové konference, rozhovorů…) se v půli prosince objevilo nové EP "Beyond Magnetic".

I když... přídomek nové v tomto případě není tak úplně namístě. Nejde totiž o nové skladby, ale o dříve nevydané šuplíkové materiály, které vznikly při nahrávání poslední řadové desky "Death Magnetic", což těm důvtipnějším samozřejmě dojde už při pohledu na název tohoto EP. Všechny čtyři skladby se několik dnů před oficiálním vydáním objevily na YouTube.com, protože je předtím emailem dostali jako dárek členové oficiálního amerického fanklubu, kteří je následně samozřejmě okamžitě uploadovali na internet. Ty sice byly vydavatelstvím kapely okamžitě a s německou precizností mazány, přesto bylo všem jasné, že ípíčko vyjde ještě před Vánocemi.

Písně umístěné na EP nepopřou svůj původ v době s velkou pompou ke kořenům se navrátivším albem "Death Magnetic", a tak očekávejte stejně zprasený zvuk, mizerný bubenický výkon Larse Ulricha a poněkud násilný pokus o oživení ducha slavných 80. let. Paradoxně mi ale tato čtveřice songů přijde méně křečovitě thrashová než některé skladby z finálního tracklistu, a tak se zde docela povedeným způsobem mísí metalové výjezdy s melodiemi, zpěvem a kytarami odkazujícími k náladám alternativně rockové desky "Load", což rozhodně vítám s povděkem.

Například refrén úvodní "Hate Train" k tomu přímo vybízí. Silný loadovský feeling má ale hlavně druhá a čtvrtá skladba, které v rámci celku považuji za povedenější než ty liché v pořadí. Přesto se člověk neubrání dojmu, že písně jsou jaksi divně poslepované a některé pasáže spolu opravdu hodně nedrží pohromadě. Výsledkem je tak opět zbytečně předimenzovaná stopáž songů, kdy EP o čtyřech kouscích trvá téměř půl hodiny, což je rozhodně nadstandard.

Na to, že jde ale o pouhé zbytky z opulentní hostiny už tak nijak zázračného alba, jsem výsledek čekal mnohem horší. Poslouchá se to docela dobře a povedené riffy a melodie najdeme jako vždy u Metalliky i zde. Jen jsou někdy podivně poskládány do zbytečně dlouhých kousků. "Death Magnetic" byl se svou stopáží téměř osmdesát minut takřka neposlouchatelný na jeden zátah. Po takových třiceti čtyřiceti minutách pozornost posluchače značně upadla, a tak se dá říct, že v tomhle ohledu nové EP funguje tam, kde dlouhohrající deska jeho rodiče ne.

Je to takový dobře poslouchatelný a rozumně trvající výcuc esence (zvuk, hudební postupy, umělecký záměr) z "Death Magnetic", což je uspokojující. Jen by se takové krátké EP nevydaných odřezků slušelo dát volně ke stažení, jak je to v dnešní době už docela běžné. Ale to by samozřejmě nesmělo jít o Metalliku (slavnou kauzu Lars Ulrich a nahrávací společnosti vs. Napster asi netřeba připomínat), a tak se album drobků od jídelního stolu prodává jako digitální download.