Michael Jackson - Thriller

Možná to byl právě závratný úspěch alba Thriller, co nasměrovalo profesní i životní dráhu Michaela Jacksona někam mimo realitu a začalo ho měnit v tragického mimoně, kterému nadání sice nikdo neupírá, jehož výstřelky jsou však soudným hudebním fanouškům čím dál víc pro smích. Nejprodávanější album všech dob, nesporný vrchol Jacksonovy kariéry, zlomový okamžik v historii R&B i populární hudby obecně, ale také bod, od kterého to s tehdy teprve čtyřiadvacetiletým, ambiciózním a přece tak chorobně nesmělým mladíkem šlo už jen z kopce.

Michael už byl v roce 1982 hvězdou první velikosti, jeho zářivost však stále pokrývala především území „černé galaxie“. Tři roky staré album Off the Wall zaznamenalo mnohamiliónové prodeje, úspěšné singly a jednu cenu Grammy, ale teprve Thriller se stal tou explozí, která rozmetala žánrové i rasové bariéry a učinila z Jacksona celosvětovou ikonu. Showbyznysovou celebritu číslo jedna, se všemi klady i zápory. Bez ohledu na to, co tak gigantické břímě slávy se svým křehkým nositelem provedlo, to album zní dodnes fantasticky. Jistě, ve své době hypermoderní sklížení motownovského základu s funkem, diskem, synth-popem i rockem bylo od té doby mnohokrát zopakováno, zdokonaleno i překonáno, tedy aspoň co se zvuku týče. Jenže skutečné mistrovství nemůže dobová patina zakrýt a na Thrilleru je brilantní muzikantství všude snadno k odhalení.

Stejně tak Jacksonova génia nijak nesnižuje fakt, že je album výsledkem profesionální spolupráce celé armády lidí, z nichž hudebníci a zvukaři představují jen tu nejkreativnější část. Producent Quincy Jones navedl svého svěřence na trasu odvážné modernizace, Rod Temperton dodal několik písní, z nichž ta titulní se stala nesmrtelnou, Paul McCartney si s protagonistou vystřihl rozmarný duet (The Girl Is Mine), kytarista Eddie Van Halen rockově nabrousil další hit Beat It, členové skupiny Toto přispěli jako instrumentalisté i autoři (Human Nature) a tak by se dalo dlouho pokračovat. Ale přes to všechno je to pořád celé o Michaelovi. To on práci všech zúčastněných stmeluje a korunuje, a to především svým jedinečným vokálem. Zpívá s neuvěřitelnou bravurou a lehkostí v rytmicky nespoutaných číslech, kde vynikne jeho bezchybné frázování i v pomalejších písních, do nichž vkládá vzhledem ke svému mládí až nečekaný prožitek. Je čtverácky skotačivý, sršící sexappealem, který však zdaleka nepředvádí s takovou lascivitou jako kolega Prince, ale i romantický a rozněžnělý, jeho falzetové rejstříky jsou nedostižné. A kromě toho je i autorem čtyř z devíti songů, které se do jednoho staly šlágry.

Je známá věc, že Michael Jackson byl také skvělý tanečník, jemuž tehdy složil poklonu i sám Fred Astair. Pouhý poslech desky to sice nemůže odhalit, přesto i z něho můžeme tuto jeho přednost vytušit. Neodbytně pulzující rytmika prostupuje většinou nahrávky a zejména některé basové linky jsou vyloženě strhující, jmenovitě v Thrilleru nebo v úvodní Wanna Be Startin' Somethin', kde je navíc v závěru důmyslně využito části hitu Soul Makossa od afrofunkové legendy Manu Dibanga. Nemluvě o geniálně jednoduchém rytmickém vzorci Billie Jean, kterému prostě nejde nepodlehnout. Ladný ale nepřeslechnutelný groove však mají i ty baladičtější písně jako Human Nature nebo The Lady in My Life. Stačí je srovnat s jejich pozdějšími uslzenými následovníky typu Heal the World nebo Earth Song, které už soulové spodní proudy vyměnily za prázdnou pompu.

Chválit by se dalo ještě mnohé, ať už výtečně zaranžované dechy nebo třeba ikonický recitativ Vincenta Price, herecké legendy hollywoodských hororů, v titulní skladbě. Zásadní je však také role, jakou Thriller i Jacksonova popularita sehrály v procesu emancipace Afroameričanů a stírání hranic mezi vkusem bílého a černého publika. To, co se před patnácti lety ještě nepodařilo Jimimu Hendrixovi, protože ten se stal modlou především pro bělošské hippies, to v osmdesátých letech uvádějí v život právě Michael Jackson nebo zmíněný Prince. Černí Američané jsou na ně pochopitelně hrdí, ale modlami jsou pro všechny bez rozdílu. O to víc zamrzí, že možná právě ve snaze prohloubit nadrasovost své popularity, se Jackson od této chvíle začal fyzicky měnit v bledého mimozemšťana. Tohle fenomenální album mu už ale nikdo neodpáře.