Mike Oldfield - Crises

20.01.2018 - 4:53  |  poutnik

Od Platinum se Oldfield rozjel neuvěřitelným způsobem a chrlí jedno vynikající album za druhým. Typické kompozice z A stran jsou hutnější, plné nápadů i když možná přímočařejší než tomu bylo u těch sedmdesátkových. Písničkové B strany jsou plné hitů, sahajících od popu až rocku. Nejinak tady. Skvělá Crisis, kterou rozhodně písničková druhá strana nezahanbí. Načne ji totiž Oldfieldův životní hit Moonlight Shadow, možná jedna z vůbec nejlepších popových písniček, následovaná In High Places, kde bych ovšem raději slyšel jiný hlas než Andersonův, až po výbornou Shadow on the Wall v extatickém podání Rogera Chapmana. Crisis rozhodně patří v Oldfieldově tvorbě mezi pět nejlepších alb.

16.03.2017 - 16:24  |  Yack1

Dle mého vkusu třetí nejlepší album M.Oldfielda. Stejně jako na jiných albech z 80tých let je první straně LP Oldfieldova rozsáhlá 20min kompozice, kde si jako obvykle téměř vše nahrává sám. Vyjímkou jsou bicí Simona Phillipse, baskytara Phila Spaldinga a některé kytarové party Ricka Fenna a Anta (Anthony Glynne). Tato skladba "Crisis" je prý odpovědí na jeho osobní problémy z té doby. Ty stály za velkým počtem dobrých skladeb mnoha hudebníků. Nejhorší je , když chce muzikant komponovat a nutí se do toho. Pak může nastat, stejně jako u pozdějšího Oldfielda, nekonečné vykrádání sama sebe. Tím myslím 1001 různých variací na Tubullar Bells. Zpět k albu. Crisis je rozhodně výborné rockové album, po první artrockové straně s jednou skladbou přichází druhá strana, složená z více skladeb. Čistě popových (Moonlight Shadow, s hostující Maggie Reilly), nebo artrockových (In High Places s Jonem Andersonem z Yes). U mně asi nejslabší právě Moonlight Shadow, i když stále nadprůměr. Nejoblíbenější druhá zmiňovaná, "In High Places"