Mission - God's Own Medicine

Je to takový gotický rodokaps. Sice v luxusním vydání s pevnou vazbou a třeba i zlatou ořízkou, ale pořád vlastně brak. V písních The Mission není nic podvratného ani nebezpečného a ačkoli se to v textech hemží anděly, ďábly, nebem i peklem, jde ve skutečnosti o bezpečné útočiště, kde nejde o život ani o duši. Ovšem i brak může mít svůj půvab a pokud k němu přistupujeme adekvátně jeho povaze, můžeme si ho i užít.

Od zakladatelských jmen gothic rocku, jako byli Joy Division, Siouxsie and the Banshees nebo Bauhaus, jsou samozřejmě The Mission na míle daleko. Ale i ze srovnání se Sisters of Mercy, od kterých se jádro kapely – kytarista a frontman Wayne Hussey a baskytarista Craig Adams – v roce 1985 odštěpilo, vycházejí jako výrazně komerčnější derivát stylu. Podobně jako kolegové z The Cult, jimž také v úplných začátcích dělali předkapelu, využívají hardrockových prvků, což na jejich debutu God's Own Medicine demonstrují především dravější písně jako Bridges Burning, Blood Brother nebo Sacrilege.

Místo podmračené hypnotičnosti Eldritchovy party sázejí na romantickou rozervanost a nakadeřený patos. Kytarové vyhrávky se pod příkrovem módních studiových efektů podobají krajkovým ornamentům. Hussey jako zpěvák zjevně usiluje o auru padlého anděla či prokletého básníka, své zanícení ale někdy nesnesitelně přehrává, což jen podtrhává celková plytkost textů. Není asi náhoda, že u tehdejší publicistické obce se The Mission těšili pověsti afektovaných buranů, kteří rozmělnili existenciální tíseň původního gothic rocku do laciného spektáklu, a stali se podobným terčem vtipů jako o dekádu později Oasis.

A přece na tom jejich divadýlku něco je a nemusí v tom nutně hrát roli jen nostalgie. Je jen třeba přistoupit na pravidla hry a stát se na chvíli a beze všech výčitek stejným temným fantastou, který vzhlíží k silám „dobra“ a přitom je neodolatelně přitahován „zlem“, ale nemyslí to celé zase tolik vážně. Když nic jiného, nelze The Mission upřít, že dokázali napsat skutečné žánrové hity, jaké na jejich debutu vedle singlových Wasteland, Stay With Me a Severina představují i například Blood Brother, Love Me to Death nebo smyčcovou aranží obestřená Garden of Delight (Hereafter). Zahodit intelektuální předsudky je ovšem nutností.