Pětadvacetiletá indierocková písničkářka Mitski Miyawaki pochází z Japonska, během dospívání procestovala přes tucet zemí, protože její otec pracoval pro ministerstvo zahraničních věcí. Už dlouho ale žije ve Státech, a tak si osvojila tamní hudební kulturu, kterou zároveň svébytně rozvíjí a nikdy nezůstává u jednoho kytarového žánru. Singly i svým hlasem může připomínat St. Vincent, oproti ní je ale méně dramatická a její tvorba je pestrým a ukočírovaným mixem inspirací. Puberty 2 vystihuje slovo otevřenost, která se odráží v lehkosti, s jakou sahá do škatulek hudebních žánrů a vytahuje si z nich zapadlé nápady napříč punkem, postpunkem, indierockovým písničkářstvím nebo poprockem jak vystřiženým z amerických středoškolských komedií z přelomu milénia.
Jejím velkým tématem je pocit nejistoty a neschopnosti zapadnout. Mitski je cizinkou v globalizovaném světě, skladatelkou ve světě mužských producentů a Asiatkou na bílé indie kytarové scéně. Své místo nachází ve smíření se s danou situací, nežádá pomoc od druhých, ale spíše ji sama nabízí svými prohlášeními o tom, že je lepší přijmout sebe samé, než se měnit podle toho, jak chtějí druzí. „Tvoje máma by neschválila, jak jsem byla vychována, ale já ano,“ zpívá v refrénu úderného singlu Your Best American Girl. Ten je vedle kritiky hledání všeobecného ideálu především lovesongem zasvěceným velké lásce, které se oddala, i když věděla, že vztah nevydrží a... číst dále
Pětadvacetiletá indierocková písničkářka Mitski Miyawaki pochází z Japonska, během dospívání procestovala přes tucet zemí, protože její otec pracoval pro ministerstvo zahraničních věcí. Už dlouho ale žije ve Státech, a tak si osvojila tamní hudební kulturu, kterou zároveň svébytně rozvíjí a nikdy nezůstává u jednoho kytarového žánru. Singly i svým hlasem může připomínat St. Vincent, oproti ní je ale méně dramatická a její tvorba je pestrým a ukočírovaným mixem inspirací. Puberty 2 vystihuje slovo otevřenost, která se odráží v lehkosti, s jakou sahá do škatulek hudebních žánrů a vytahuje si z nich zapadlé nápady napříč punkem, postpunkem, indierockovým písničkářstvím nebo poprockem jak vystřiženým z amerických středoškolských komedií z přelomu milénia.
Jejím velkým tématem je pocit nejistoty a neschopnosti zapadnout. Mitski je cizinkou v globalizovaném světě, skladatelkou ve světě mužských producentů a Asiatkou na bílé indie kytarové scéně. Své místo nachází ve smíření se s danou situací, nežádá pomoc od druhých, ale spíše ji sama nabízí svými prohlášeními o tom, že je lepší přijmout sebe samé, než se měnit podle toho, jak chtějí druzí. „Tvoje máma by neschválila, jak jsem byla vychována, ale já ano,“ zpívá v refrénu úderného singlu Your Best American Girl. Ten je vedle kritiky hledání všeobecného ideálu především lovesongem zasvěceným velké lásce, které se oddala, i když věděla, že vztah nevydrží a skončí katastrofou.
Mitski nehledá pohádkový konec, ale dokáže žít okamžiky. Nezpívá o vysněných příbězích, ale svěřuje se se svými pocity a všedními činnostmi podobně originálně, jako se to povedlo Frankie Cosmos na letošním albu Next Thing. Obě spojuje i krátká stopáž jednotlivých písní a půlhodinová deska. Tam, kde je Cosmos příliš zasněná a naivní, tam Mitski přesně pojmenovává příkoří. Ta přicházejí s druhou pubertou, kterou si její generace prožívá kolem pětadvaceti, když se láme studentský život a začínají se hromadit složenky a uzávěrky. Deska sice působí velkolepě, ale ve skutečnosti je celkem jednoduchá. Za tu půl hodinu se zpěvačka nemá kde zamotat, nikdy nedostane příležitost se zbytečně opakovat. Navíc po zběsilé jízdě, ve které se zrcadlí zkušenosti snad každého z nás, přijde odměna s romanticky laděnou Crack Baby. Ale nebyla by to Mitski, aby i do textu nepřidala něco štiplavého.
Recenze vyšla v časopise Full Moon #64.
Komentáře