Modest Mouse - We Were Dead Before the Ship Even Sank

Obvyklá klišé o nastávající muzikantské impotenci pro přechodu k major labelu selhávají v případě Modest Mouse na všech frontách. Navázat na všude možně chválenou a také prodejně velice úspěšnou minulou desku se tentokrát pokusili s malinko pozměněným teamem: zůstal producent Dennis Herring, zato se navrátil "ztracený syn", původní bubeník Jeremiah Green (v mezičase zasedal za bicí soupravou třeba u Red Stars Theory). Jasně nejdiskutovanější událostí ale bylo, je a bude překvapující přijetí hrdiny madchesterské kytarové revoluce, Johnnyho Marra z The Smith, se kterým je podle jednoho z rozhovorů nutné počítat jako s regulérním členem MM. Prominentní soupisku pak uzavírá hostování vokalisty Jamese Mercera z The Shins, vedle kanadských Wolf Parade druhé z kapel, která se koncertováním po boku Modest Mouse a na doporučení čuchem na talenty obdařeného frontmana Issaca Brocka dostala jak do katalogu legendárního Sub Popu, tak i do první zámořské indierockové ligy.

Tam se ale Modest Mouse zdají být čím dál více neohroženými králi a psát o jejich novince staví recenzenty před jedno velké dilema: jak pojmenovat jeho kvality bez velkých slov a komplimentů anebo naopak, jak superlativy nešetřit a přitom zůstat důvěryhodnými. Jsem pro druhou možnost. Ať je to otvírající waitsovský valčík s houslemi, akordeonem a psychedelicky bluesovými riffy March Into The Sea, akustickou kytarou prozvoněná Missed The Boat, náladou připomínající skvělé Pinback, vstříc tanečnímu parketu z osmdesátých let pochodující groovy vypalovačka We've Got Every anebo "ostrovní" ukolébavka Fire It Up, která vezme vítr z plachet všem škarohlídům, kteří se odváží tvrdit, že Marrovo přijetí dresu MM má jiné, než umělecké důvody; pořád je to stejná, jedna a ta samá kapela.

Skladatelský přetlak i zkušenosti s prací ve studiu demonstrují i stopáží: celých šedesát sedm minut! Jeden příklad za všechny: ve chvíli, kdy jiná alba povětšinou končí nebo neúměrně natahující délkou riskují pořádné zostuzení, Modest Mouse nasazují k trháku osm a půl minuty trvající Spitting Venom, asi nejdelší a dost možná jednou z vůbec nejsilnější písní ve výbavě seattleských bardů. Nejprve do šramlovité odrhovačky, vystřižené jak od na ulici vyhrávajícího šumaře, vpadne dobře naladěná skupina sršící famózními riffy a Brockovým ukřičeným zpěvem, aby se tahle jamsession s naprostou samozřejmostí přelila do čtyři minuty pozvolna gradující symbiózy trojtónové kytarové vyhrávky s jednoduchým trubkovým motivem. Vyzařující entusiasmus by se v tu chvíli dal vážit na kila. Věřte nebo ne, na "We Were Dead Before The Ship Even Sank" jsou Modest Mouse jedinečnou kapelou v životní formě.