Motörhead - Ace Of Spades

Ace of Spades uzavírá trojici průlomových alb Motörhead, kterou ještě o rok později korunoval legendární živák No Sleep 'til Hammersmith. Skupina se nachází v ohromném tvůrčím laufu i v příhodném průsečíku aktuálně vzedmutých hudebních vln. Ačkoli se Lemmy Kilmister vždy vzpíral zařazování do novináři čerstvě vysoustružené přihrádky NWOBHM, zvýšený zájem o přitvrzený hard rock jistě měl pro vzestup Motörhead svůj význam. A naopak oni sami nepochybně výrazně ovlivnili jak toto heavy metalové obrození, tak i jeho pozdější odnože s přívlastky speed a thrash. Stejně lahodně ale jejich neurvalý rock'n'roll rezonoval v uších punkové komunity, která v té době už rovněž pracovala na agresivnější verzi klasického modelu stylu a směřovala k hardcoru.

Nějaké spekulace a analýzy souvislostí ovšem Lemmy, Eddie Clark a Phil Taylor samozřejmě neřeší. Ti prostě nahodí mašinu a šestatřicet minut to hrnou hlava nehlava, nahlas, rychle, se skřípajícími zuby a cákajícím potem. Na instrumentální kudrlinky není v té vřavě místo. Clarkova kytara sveřepě riffuje, jen občas mu „ujede“ nějaké to stručné, divoké sólíčko. Také Lemmyho odsekávaný chraplák je úspornost sama, melodie spíš jen skicuje, ostatně o ně tady moc nejde. Kapela si nijak zvlášť neláme hlavu, jestli se náhodou nějaký song nepodobá něčemu před ním, hlavně když drive nepolevuje.

Surový a špinavý zvuk nahrávky se značnou věrností zachycuje nespoutanou energii kapely, na čemž má velkou zásluhu zkušený producent Vic Maile. Přes všechnu hrubost a zběsilá tempa se ale neztrácí vědomí původních rock'n'rollových kořenů, feeling, který nastupující heavy metalová generace postupně stále víc tlumí. V pozdějších letech se vžilo klasifikovat Motörhead jako kapelu, která hraje pořád dokola to samé, podobně jako stejně věhlasní AC/DC. Do jisté míry je to pravda, na Ace of Spades má kapela co se týče hudební identity už prakticky hotovo, přesto i na následujících deskách se najde prostor pro drobné úkroky a zvukový tuning.

Jenže právě Lemmyho zuřivá pravověrnost získala značce Motörhead ty zástupy oddaných fans a na tomto albu je přehršel písní, na které jsou dodnes ochotni přísahat. Shoot You in the Back, Fast and Loose, (We Are) The Road Crew, The Chase Is Better Than the Catch, všechno dirty rock'n'rollové hymny. Nade všemi ale pochopitelně ční titulní smrtící otvírák, téměř synonymum pro jedinečný styl kapely. V tomto songu a jeho „That's the way I like it baby, I don't wanna live forever“ je shrnutí celých Motörhead a Lemmyho životního stylu. To ale neznamená, že byste u něho měli skončit. Jen začít, pak už to jede samo a hned tak se neomrzí.