Neil Young - American Stars 'n Bars

U Neila Younga bývá zvykem (hlavně v novější době), že si u svých alb hlídá jednotnou fazónu. Téma, zvuk, způsob nahrávání, žánr, většina z jeho početných desek má svůj ksicht. Splácat jen tak dohromady stylově odlišné písně z různých zdrojů a dokonce nahrané v různých sestavách, to není jeho styl. A přece je album American Stars 'n Bars právě takovým slepencem a běžně mu to také bývá vytýkáno.

Je pravda, že soudržnost určitě není jeho předností. Jako z jednoho kusu působí pouze A-strana, na níž figurují nejčerstvější písně, zatímco zbytek tvoří nahrávky posbírané ze starších nahrávacích frekvencí. I když ve většině tracků stojí Youngovi po boku jeho věrní druhové z kapely Crazy Horse Frank Sampedro, Billy Talbot a Ralph Molina, vůbec to nezaručuje jednotný rockový sound, jak by se dalo čekat. První polovina se naopak nese v duchu country (The Old Country Waltz, Hey Babe, Hold Back the Tears navíc s mexickou příchutí), potažmo ryčnějšího country rocku (Saddle Up the Palomino, Bite the Bullet). Víc než účast muzikantů ze Šíleného koně jsou pro tuto pětici určující výrazné vokály Lindy Ronstadt a Nicolette Larson, housle Carole Mayedo a steel kytara osvědčeného Bena Keithe. Částečně se tak Young vrací do časů úspěšného alba Harvest, ale v porovnání s ním je celkový výraz zemitější. Ve zpěvu i zvuku je znát vliv jeho syrových opusů z předchozích let.

Skladba Star of Bethlehem otvírající druhou půlku je nahraná v úplně jiné sestavě (rytmika Tim Drummond a Karl T. Himmel, Keith na dobro plus hostující countryová star Emmylou Harris), ale zvukově ještě do nastaveného rámce zapadá. Následující Will to Love si ale Young nahrál kompletně sám a vtiskl jí podobu intimního folkového podobenství o lososovi, který putuje proti proudu řeky hnán svým neodbytným rozmnožovacím pudem. Nevšední námět podmalovává akustická kytara, hlasité praskání ohně v krbu i letmé vstupy různých dotočených nástrojů.

Teprve pak, v písních Like a Hurricane a Homegrown, přijde čas na typický zvuk Crazy Horse. Rockově robustní, skřípající, sténající, valící se jako povodeň. Zejména v nádherné Like a Hurricane se souhra čtveřice vrhá do závratných výšin a Youngovo vášnivé, rozjitřené sólování se stává vzorem pro všechny jeho podobné kytarové fantazie v budoucnu. Právem se tato skladba stala jednou z Youngových koncertních stálic. I když je zdaleka nejznámější z této desky, písně, které jí tu dělají společnost, jsou rovněž výtečné a ukazují Youngův talent z různých stran. Dočkáme se country, folku i tvrdého rocku a i když celek může působit bezkoncepčně a roztříštěně, jednotlivé songy vesměs snesou ta nejpřísnější youngovská měřítka.