Neil Young - Americana

I když čínský kalendář říká něco jiného, pro Neila Younga byl rok 2012 zase jednou Rokem koně. Po devíti letech oživil spolupráci s věrnou bandou Crazy Horse a natočil s ní v této sezóně hned dvě desky: dvojitou Psychedelic Pill s původním materiálem a sbírku coververzí pojmenovanou Americana. Jak titul napovídá, náplň alba tvoří přepracované písně z nepřeberné klenotnice amerického lidového zpěvníku, i když ne všechny toto zadání přísně dodržují. V některých případech je autor znám, ale i takové songy už stačily projít tím, čemu Young v komentářích říká „folk process“. Většina z uvedených skladeb má za sebou bohatou historii plnou různých úprav, ať už anonymních nebo řádně zdokumentovaných a Neil Young si spolu s Crazy Horse vytýčil neskromný cíl zařadit se svými verzemi právě do této nekončící linie proměn, díky níž zůstávají písně živým organismem a ne kanonizovanou relikvií.

Je v tom, pravda, trochu rozpor. Taková písňová evoluce bývá především spontánní záležitostí a málokterý autor, který k ní kdy přispěl vlastní úpravou, nad tím teoretizoval tak, jak to dělá Young v komentářích k jednotlivým skladbám. Je ale třeba ocenit, že se ve svých verzích vždy snaží píseň „revitalizovat“, tedy oživit její syrovou podstatu zastřenou pozdějšími zjemňujícími zásahy. Činí tak různými způsoby, ale přesně v duchu svých předchůdců. Někdy přijde s vlastní melodií na původní slova, jindy naopak pozmění text, kombinuje různé předchozí verze nebo jen zvukově aktualizuje ty, které jsou mu nejbližší.

Posuny jsou drobné i podstatnější, spojuje je ovšem řádně nabuzený elektrický sound Crazy Horse, takže původně folkové melodie dostávají robustní rockovou fazónu. Většinou to funguje, někdy dokonce skvěle. Hned z úvodní Oh Susannah postavené na úpravě Tima Rose ze 60.let se takto stal úžasně valivý rockový flák, povedly se i písně Tom Dula, Gallows Pole, Travel On nebo z dávného spirituálu vycházející Jesus' Chariot, která je s novou melodií příkladem razantnějšího zásahu do původní předlohy. Podobně zgruntu překopala Youngova parta i lidovku Clementine, v tomto případě je ale výsledek matnější a třeba s fantastickou zjazzovanou verzí Jiřího Suchého se nemůže měřit. Také konceptu se poněkud vymykající předělávka High Flyin' Bird od skupiny The Company (rané působiště Neilova kamaráda Stephena Stillse) se mi jeví trochu do počtu.

Vybočuje i cover rhythm'n'bluesového hitu z 50. let Get a Job, textově ale s okolními lidovkami koresponduje a nakonec i doo-wop už je pevnou součástí americké tradice, nehledě na to, že roztomile neučesané vokály Crazy Horse jsou k sežrání. Uctivou verzí počastoval Young se svými kumpány (a pěveckou výpomocí Stephena Stillse a Neilovy manželky Pegi) slavnou Guthrieho This Land Is Your Land. Tady dokonce pominul pozdější známější variace textu a jako zdroj použil původní písničkářův rukopis. Také tradicionál Wayfarin' Stranger má mnoho podob. Té od burla Ivese se Crazy Horse chopili tentokrát akusticky a rovněž spíš pietně. Zajímavý kousek si naopak dovolili v závěru. Do hřmotné předělávky skladby God Save the Queen, symbolu britského koloniálního útlaku před Válkou za nezávislost, začlenili část textu písně My Country, 'Tis of Thee. Ta naopak o pár desítek let později ztělesňovala vlasteneckého ducha svobodné Ameriky, paradoxně se ovšem zpívala na stejnou melodii, jako ona hymna nenáviděného Impéria.

Tenhle krok pěkně ilustruje Youngův osvětový záměr. Rockovým přepracováním tradicionálů nechce jen obléknout staré písně do modernějšího hávu. Snaží se znovu odkrýt jejich syrové, temné a nekorektní jádro, skutečnou tvář americké historie, tak náchylné k účelovému překrucování, zjednodušování a romantickým zkreslením. A ze hřbetu Šíleného koně mu tahle špinavá demýtizační práce jde od ruky jedna radost.