Neil Young - Harvest

Harvest bylo pro Neila Younga velkou komerční satisfakcí, tak velkou, že to i jeho samotného zaskočilo. V dalších letech pak s trochou nadsázky dělal všechno pro to, aby ho další podobné „neštěstí“ nepotkalo, ale stabilní místo v písničkářské lize mistrů má od té doby doživotně jisté a punc legendy už ze sebe nesetřese, i kdyby sebevíc chtěl.. Toto album ho katapultovalo mezi hudební celebrity, ale těžko říct, proč právě s ním přišel ten pravý čas na definitivní průlom. Harvest není lepší, než předchozí majstrštyk After the Gold Rush, ale neřekl bych ani že je uhlazenější nebo podbízivější. Je snad ještě o chlup pohodovější, většina písní oplývá lahodným akustickým zvukem, Young zpívá čistě a libozvučně, ale celkově jde o dvě rovnocenné, na sebe plynule navazující nahrávky.

Songwriting zůstává na té nejvyšší možné úrovni a množství evergreenů, které z alba vzešlo, vůbec nepřekvapuje. Heart of Gold, nejslavnější z nich, známe dokonce hned ze dvou českých verzí, přičemž ta Kalandrova je určitě empatičtější, ale ani Schelinger se úkolu nezhostil špatně. Countryové příchutě, jejichž nositelem je především steel kytara Bena Keithe, pronikly i do dalších dvou velkých hitů – Out on the Weekend a Old Man, kde je zdůrazňuje i hostující James Taylor s banjem. V trochu jiné, závažnější poloze se Neil Young představuje za doprovodu dramatizujících orchestrací Londýnských symfoniků ve skladbách A Man Needs a Maid a There's a World, bluesové vzorce využívá v Are You Ready for the Country?

Jedním z vrcholných momentů je živá nahrávka mrazivé protidrogové elegie The Needle and the Damage Done, která se pro blízký okruh Youngových muzikantských parťáků zanedlouho ukázala být až příliš prorocká. Ke konci se objeví i zemitější, rockově skřípavější kousky: Alabama, v níž Young po písni Southern Man znovu popichuje jižanskou hrdost a závěrečná Words (Between the Lines of Age) pozoruhodná mimo jiné střídáním rytmických figur. Silné melodické linky jsou u všech songů samozřejmostí.

Se sbory vypomáhají na desce vedle zmíněného Taylora i staří známí David Crosby, Stephen Stills a Graham Nash, ženský prvek do studia přinesla tehdy teprve nadějná countryrocková pěnice Linda Ronstadt. Solidní rytmický spodek zajišťují zkušení profesionální sidemani Tim Drummond na basu a Kenny Buttrey za bicími a velký kus práce tu odvedl věrný Jack Nitzsche jako kytarista, pianista, aranžér i spoluproducent. Ti všichni mají svůj podíl na klasických proporcích alba, které může v kontextu Youngovy diskografie vyhlížet maličko usazeně, ale písňový materiál na něm je hodný svatořečení.