Neil Young - Living with War

Politická a společenská situace nebyla Neilu Youngovi nikdy lhostejná a neváhal se k ní vyjadřovat písní i slovem. Tentokrát mu ale George W. Bush vyloženě šlápl na kuří oko. Takhle naštvané a hlavně adresné písně snad ještě nenatočil, aspoň ne v takové koncentraci. Album Living with War by se dalo označit za jeden velký protestní pamflet, který na Bushově prezidentování a zejména na jeho angažmá na Blízkém Východě nenechává nit suchou.

Je celkem logické, že pro takhle explicitní vyjádření svých postojů zvolil hlučný rockový jazyk místo country-folkových cajdáků. Do zbraně ovšem nepovolal svůj kmen Šíleného koně jak bychom mohli čekat, nýbrž muzikanty, s nimiž už jedno podobně protestní album - Freedom z roku 1989 - nahrával: Ricka Rosase na basu, Chada Cromwella na bicí, Tommyho Braye s trubkou a Niko Bolase jako spoluproducenta. I když si dovedu představit, že s Crazy Horse by to bylo ještě větší maso, i tahle sestava má pěkně našlápnuto. Young tentokrát oželel - aspoň co se týče rozsahu - svoje bouřlivé kytarové kvílení, takže stopáže nejdou nad šest minut. Zřejmě nechtěl aby pozornost soustředěnou na obsah songů cokoli rozptylovalo. Dojem "všelidového" protestu pak podtrhuje masivní využití stočlenného sboru, o který se Youngův tenký hlásek často opírá, a jemuž patří i monumentální závěr v podobě adaptace vlastenecké písně America the Beautiful z konce 19. století.

O upřímnosti Youngova rozhořčení ani v nejmenším nepochybuji. Ale jakkoli vítám každé šťouchnutí do amerického imperiálního velikášství a sebestylizace do role světového četníka, přeci jen si při poslechu téhle desky někdy připadám jako na protiválečné demonstraci a plochost davových emocí mi zrovna neimponuje. Na druhou stranu Youngova patetická naivita má svůj snílkovský půvab. Když v písni Lookin' for a Leader hledá pro svou zemi vůdce, za nímž by stál sám Velký Duch, dokazuje, že poctivost a čistiota v politice pro něho není utopie, ale dosažitelný cíl. Inu, je přece poslední pravý hippie. Kdybych dokázal mít trochu větší pochopení pro vlastenecké city (a obzvlášť pro ty americky vypjaté), asi bych se tímto albem nechal unést víc. Ale skeptik ve mě pořád něco bručí a zážitek mi trochu kazí.