Neil Young - Prairie Wind

Neúnavný písničkářský gigant tentokrát opět zve na pohodovou černou hodinku s desítkou čerstvým povětřím provětraných písní. Zatímco předchozí dva Youngovy zářezy se vyznačovaly určitou tématickou sevřeností (v případě Are You Passionate? hudební, u Greendale i dějovou), Prairie Wind je zase "jenom" sbírkou nových songů převážně akustického, country-folkového rázu. Rustikální atmosféra, tenkým ale jistým hlasem vyzpívávaná intimita, průzračný zvuk, ve kterém je slyšet každé hnutí struny.

Young tu ale přeci jen není tak důsledný jako na poslední podobně laděné desce Silver & Gold. Neuslyšíme sice žádné brutální kytarové tsunami, ale elektrika také občas přijde ke slovu a třeba Far from Home nebo presleyovská pocta He Was the King jsou docela hybné kousky, ve kterých dojde i na střídmé využití dechové sekce. Ta má své důležité místo i v titulní sedmiminutové skladbě. Vybočuje rovněž potemněle osudová No Wonder, jedna z nejvýraznějších skladeb alba. It's a Dream je postavená na piánu a melancholicky poletujících smyčcích, When God Made Me uzavírá nahrávku až liturgicky hymnickým nápěvem, takže i když v centru všeho stojí vedle Youngova zpěvu a harmoniky hlavně akustická kytara a slideové lkaní, na různorodost aranží se nezapomíná. Vokální linky občas oživí sbory, zvuk zahušťují hammondky a přesto písně neztrácejí křehkou bezprostřednost. V Youngově věku už se nemůžeme divit, že jsou plné ohlížení, nostalgických vzpomínek, ztišeného rozjímání nad neúprosným plynutím času, ale i hořkých připomínek k současnosti.

Navzdory všem změnám obecného vkusu a názorových konvencí sní Kanaďan Neil Young pořád svůj americký sen. Občas si ještě zaexperimentuje, občas naštvaně zaburácí, jindy - jako v tomto případě - prostě skládá hudbu pevně zakořeněnou v tradici, k níž ale sám kdysi dořekl své. Díky deskám jako je tahle se snad ještě pořád dá věřit, že Amerika je krásná země.