Neko Case - Middle Cyclone

Z malé lištičky Neko vyrostla za těch několik let rusovlasá diva s hlasem tak pevným a silným, že jeho ozvěna se bude ještě řadu let rozlévat po pastvinách country, folkových předměstích i indie-rockových uličkách. I kdyby už nic nenatočila, což se snad nestane: její pověst už sahá vysoko nad vrcholky žánru. Zatím poslední sólový zářez nese název Middle Cyclone. Jestliže jste se už s tvorbou NC setkali, nebudete zklamáni ani z části. Naopak. Aranže jsou oproti předešlým sedmi deskám bohatší a celá nahrávka zní skutečně velkolepě. Je stejně elegantní a vzrušující jako fotografie Neko v magazínu Kutie. Je to vaše první setkání? Bude to zřejmě rozhodující srážka. Zamilujete si ji, nebo půjdete dál. A nebo její účastí ošperkujete, pozvednete a odvšedníte své album. Jako Jakob Dylan.

Ještě pod hlavičkou Neko Case and Her Boyfriends byla řazena do nové folkové vlny. Proč? Díky svým textům, díky té zvláštní obrazotvornosti. Neko je v tomhle směru neskutečně silná. Stejně jako to tornádo, které ...vyřeže svůj podpis do třech okresů a semele všechny zkrvavené kůže (This Tornado Loves You). Uhrančivé texty plné obratů o nás a matce přírodě. O katastrofách a šrámech v krajině i duši. Bez patosu, bez zbytečné nostalgie. Hodně otevřeně. Někde mezi Youngovým After the Goldrush a Dylanovým Desire (pakliže potřebujete příměr).

Žádné velké hity se nekonají. Jen skvělé, jednotnou atmosféru udržující písně zahrané tou nejvybranější společností. Většinou z řad kolegů kanadských singer-songwriterů. Na jedné straně generační souputníci M.Ward či Dallas Good a Travis Good z The Sadies, na druhé ostřílení vlci Howe Gelb a Garth Hudson (The Band), kteří si mezi sebou rozdělují nástrojové party; kytary jednou akusticky předou takřka bluegrassové sítě a jindy (v rámci žánru) elektricky řežou. Rytmika tandemu Tom V. Ray - Barry Mirochnick dokáže účelně a dynamicky ševelit i hřmít. Vokály věrné spolubojovnice Kelly Hogan jsou pro tentokrát doplněny o tři další písničkářské hlasy: Lucy Wainwright Roche, Sarah Harmer a Carolyn Mark.

Hlas Neko zní, jako by plul krajinou od horizontu k horizontu. Jako hlas ženy konejšící těžce zkoušené dítě. Navzdory veškeré její odhodlanosti a energii cítíte někde hluboko bolest, stesk a bezmoc. Konejší vás křehkým krátkým popěvkem (The Next Time You Say Forever) i uhrančivě děsí vizí vražedně poklidného vztahu (Vengeance Is Sleeping). Jsou tu i dvě převzaté písně naprosto organicky zapadající do alba: Never Turn Your Back on Mother Earth od Sparks a Don’t Forget Me Harryho Nilssona. A pak je ještě třeba zmínit vrchol v podobě bolestné Prison Girls. Stylové.

Není to revoluční album ani sezónní hit. Můžete ho objevit kdykoli. Nestárne. Je to poctivé album se zpovědí lidské bytosti, která stále dokáže vnímat všechny reálné bolesti a smutky.