New York Dolls - Too Much Too Soon

O něco zralejší zvuková podoba nemění nic na tom, že album Too Much Too Soon pokračuje v linii vytyčené eponymním debutem. Vyhastrošení glampunkeři z Velkého jablka nepodlehli pokušení vynutit si větší komerční ohlas příklonem ke konformnějšímu soundu nebo přijatelnější image a jejich rock'n'roll zůstává stejně špinavý, extravagantní, ukřičený a ve světle dějů budoucích i revoluční.

Nejcennější komoditou skupiny je i nadále vedle chuligánského drivu především lahůdková spolupráce obou kytar. Doplňující se vyhrávky, riffy a krátká sóla Thunderse a Sylvaina udržují písně v nepolevujícím napětí a můžeme v nich slyšet předobraz podobně kongeniálních přestřelek Slashe a Izzyho Stradlina z Guns N' Roses, nejslavnějších dědiců kapely. To se odehrává hlavně v původních skladbách (s převažujícím autorstvím Johansena a Thunderse), méně už v coververzích, kterých podstatně přibylo, a kde jsou oba kytaristé disciplinovanější.

New York Dolls při výběru coverů sáhli opět do rock'n'rollového dávnověku (Stranded in the Jungle, která vyšla jako singl), ale i do soulových 60. let ((There's Gonna Be A) Showdown) nebo bluesového zpěvníku (Don't Start Me Talkin' od Sonnyho Boye Williamsona). Tyhle písně jsou pro album jistě zpestřením, ale především první dvě jmenované se od ostatního materiálu liší natolik, že celkový dojem trochu tříští. Těžiště leží jednoznačně v autorských peckách jako jsou Babylon, Who Are the Mystery Girls?, Puss 'n' Boots nebo Chatterbox, ve které si pěveckou premiéru odbyl Johnny Thunders. Frontmanská pozice Davida Johansena ale zůstala neotřesena. Vedle svého typicky neurvalého projevu překvapuje i vokálními stylizacemi v Stranded in the Jungle (v ní se přizpůsobuje střídajícím se pasážím, které mají evokovat jednou prales a podruhé New York) nebo Bad Detective.

Sound alba je celkově kytarovější, než debut. Ubylo piána, zato se výrazně uplatňuje harmonika, sbory a v závěrečné Human Being i saxofon. New York Dolls se povedlo navázat na svou prvotinu s minimální bodovou ztrátou. Následný rozpad je zřejmě připravil o komerční úspěch, který by je s vlnou jimi inspirovaných punkových smeček nejspíš neminul, ale k poznamenání celé jedné muzikantské generace a k V.I.P. postavení v rockových análech jim obě desky bohatě vystačily.