Nil - The Velvet Touch Of Tongue

Zavedenou jistotou je v případě Nil nejen zmíněná energie, která z jejich hudby srší, ale i povedený přebal desky, který případné zájemce určitě pomůže přesvědčit. Důležitý je ovšem hlavně obsah a dosud se ho kapele dařilo úspěšně plnit skvělými skladbami v duchu švédských hvězd Halestorm či jejich starších německých kolegů Die Happy. Hned úvodní pecka "Ugly, Silly, Nasty, Queen Of Make Believe" vás odzbrojí svou živočišností, ale i podivně živým zvukem, kterým bylo asi zamýšleno zachytit kapelu jako při živém vystoupení. Výsledek, který je znát po celé stopáži alba, je diplomaticky řečeno rozporuplný. O to větší překvapení budí jméno renomovaného Ecsona Waldese, který to celé má pravděpodobně na svědomí.

Zpěvačka Hanka Kosnovská tradičně předvádí suverénní výkon s výbornou angličtinou a drsným, ale čistým vokálem, který je na české scéně k vidění pouze výjimečně a o to je cennější. Skvělou skladbou je také hned druhá v pořadí "Fated Soul", které sice lesk ubírá zmíněný plošší zvuk, ale i tak vyniknou bravurně načasované kytary a bicí. Album však není jen kolekcí ostrých kusů, ale i povedených balad, kterým dominuje "The Jaws Of Sickness" s úderným refrénem.

V druhé polovině desky se bohužel začnou objevovat trhliny v podobě průměrnějších skladeb, které se po několika posleších zataví do jednoho neurčitého a nerozpoznatelného monolitu a kvalitu desky mírně znevažují. I tak zde prosvicují zajímavé kusy ("For You"), vliv Skunk Anansie na vás pak musí dýchnout v povedené písni "From Nothing". Ve výsledku tak nelze desku nepochválit. Oproti předchozím řadovkám "The River Spring" a "Dirty" slyšet výrazný posun sice není a kapela se víceméně drží zavedeného postoje, ale to jí nelze vůbec vyčítat, jde jí to totiž náramně. A faktem je, že mnoho úspěšných kapel se u nás v rámci subžánru nenarodilo.