Nine Inch Nails - With Teeth

Zápolení Trenta Reznora se svými běsy vkročilo do další fáze a po šesti letech vyvrhlo do světa další zvukový dokument. A znovu je leccos jinak, i když rukopis NIN zůstává jasně definovaný. Reznor se úspěšně postavil svým závislostem a z alba With Teeth určitá znovunabytá sebedůvěra skutečně vyzařuje. Stále balancuje nad propastí, ale jakoby už měl po ruce alespoň vyvažovací tyč. Jeho písně často pukají zlostí, ale už mu to netrhá vnitřnosti jako v dobách The Downward Spiral. Ve srovnání s předchozím opusem The Fragile je zase album výrazně přímočařejší, okraje skladeb se nerozpíjí do temně ambietních ploch, mají vesměs jasně daný start i cíl. Mohlo by se zdát, že se Reznorova hudba stala trochu obyčejnější, ale pozornější poslech stále objevuje geniální práci se zvuky a gradací, jen se to prostě odehrává v rámci tradičnějších struktur.

Převažují energicky dusající songy často s hitovým potenciálem jako jsou You Know What You Are?, The Hand That Feeds nebo Only, největším kvapíkem je Getting Smaller s agresivně bzučící kytarou. Mezi ně se vklíňují střednětempové valivé kusy (Every Day Is Exactly the Same, With Teeth, The Line Begins to Blur), které jsou ale neméně impozantní a dokážou posluchače zavalit s intenzitou sesuvu půdy. Až v samotném závěru se Reznor vytasí i se smířlivějšími náladami ačkoliv v bucharovitém dunění bicích v poslední skladbě Home se vrací pocit zneklidňující nejistoty.

Album With Teeth nevyráží dech, neboří pravidla, nenabízí nečekané. Ale přesto s odzbrojující upřímností a vášní žhne těžko zkrotitelnou bolestí, skvěle se poslouchá a nenudí. Trent Reznor vyměnil nevypočitatelnost frustrovaného rozervance za zkušenostmi obohacenou soustředěnou sílu, zůstává naprosto důvěryhodný a emocionálně útočný. Tento hodinový pobyt v jeho světě je pořád zatraceně vzrušující.