Old Man Gloom - The Ape of God

Opice, které zkratuje v hlavě biomechanický mozek. „Klidně nahrajeme desku, kde budeme dvě hodiny prdět. A jestli se ti to nelíbí, je to tvůj problém.“ Nate se s tím nepáře. Nepříčetná opice, co se místo banány cpe jalapeños a pak rudě zuří. Riffy žhnou, láva loupe struník, pavián řve a svolává Opičího boha, opici bohů. Neurotické ataky střídají šamanistická chvění. Zemitost a údernost netlačí tolik jako na předešlém albu NO. The Ape of God víc elektrizuje. Pokud by měla být transorbitální lobotomie vyjádřena zvukem, mohlo by to být právě takto.

Jenže to má háček. „Nápalili jsme vás, blbci. The Ape of God jsou dvě naprosto odlišný desky. Jestli jste si stáhli nějaký líknutý shit, nemáte ani jednu. Máte falešnou verzi, kterou jsme poslali tisku, protože jsme věděli, že ty šmejdi to začnou šířit (pokud jste tenhle fejk hodnotili kladně, díky – jsme prostě TAK dobrý). Vždycky vás nachytáme.“ Old Man Gloom nahráli dvě desky s názvem The Ape of God, se stejným přebalem. Promo verze zaslaná k napsání nejen této recenze je složená z upravených a jinak zmasterovaných skladeb z obou dvou alb The Ape of God. Opice, archetyp podvodníka, ďábla, lháře, za kterou se schovává hurónský smích Aarona Turnera a Natea Newtona. Koncept dotažený do konce. A fake deska? Svébytná fungující záležitost. Výborné promo a skvělé album, okolnostem navzdory.

Při bližším prozkoumání cesty, jakou se vždy Old Man Gloom vydávali, neudělali nic překvapivého. Obálky, podle kterých by je brigádník na krámě zařadil někam do elektroniky. Celistvý obraz při spojení desek, provázanost s opicí a Zozobra. Ostatně, NO nahráli bez jakéhokoli ohlášení. Opičí král si dělá, co chce.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #44.