Ozzy Osbourne - Black Rain

Že to měl Ozzy už dávno zabalit, to není nijak ojedinělý názor. Ohledně jeho koncertních výkonů bych ho možná i podepsal, ale ve studiu pořád ještě dokáže vypotit nahrávku, která jeho přítomnost na hudební scéně ospravedlní. Black Rain, stejně jako předešlá Down to Earth sice už také nepatří mezi vrcholná díla, ale pod uspokojivý standard neklesá. A dokonce - věc nevídaná - přináší i nesmělé pokusy o inovace. Ozzy jako skladatel, zpěvák i aranžér (pochopitelně v tom nejede sám, Zakk Wylde i producent Kevin Churko mají na výsledku také svůj podíl) se tu a tam snaží přisvojit si pro něj nezvyklé polohy. Přestože jde spíš o povrchové úpravy (tady zkreslený vokál, támhle syntezátor, onde netypická basová figura nebo nějaké to nenápadné elektronické pozadí), jeví se Black Rain díky nim o něco odvážnější než jeho albový předchůdce, který poslušně dusal ve vyjetých kolejích.

Na poli songwritingu ale zůstává vše při starém. Výtečné jsou nadupané kousky jako singlová I Don't Wanna Stop, 11 Silver a Trap Door, vyvedl se i poprockový cajdák Lay Your World on Me. Naproti tomu druhá balada Here for You je jen banálním pokračováním linie, kterou minule zastupoval rovněž neslaný Dreamer a titulní Black Rain je poněkud naivní (ale překvapí to někoho?) reflexí irácké války, z níž druhá War Pigs rozhodně nebude. A mezi tím se nachází solidní průměr, který občas oživí zmíněné opatrné úkroky stranou, ale jinak nevzbudí větší pozornost.

Snaha oživit zaběhnuté způsoby je vítaná, i když ne samospasitelná. Drobné zvukové vychytávky dělají songy zajímavějšími, ale ne lepšími. Naštěstí zůstává Ozzyho hardrockový grunt pořád na úrovni a tak není ani Black Rain zbytečnou nahrávkou.