Pagan Spirit - The Latent Doctrine

Co do celkového projevu mi Pagan Spirit připadají, jako by se čelně srazili němečtí Lunar Aurora (dejme tomu v období alb Of Stargates And Bloodstained Celestial Spheres nebo Ars Moriendi) se švýcarskými AMON (v období druhého alba Shemhamforash). Z prvně jmenovaných borci čerpají po hudební stránce – brutální, syrově neuhlazený black metal se silným pozadím neméně syrových a misantropicky studených kláves dotvářejících místy až obludnou auru nepřímo definovaného, spíše jen pocitově předvídaného skrytého zla, k čemuž přispívají i adekvátně ohavné Ordogovy vokály značně připomínající repulsivní projev zpěváka výše zmíněných Amon – Lothara. Kromě těchto dvou hlavních pramenů lze ve výrazu Pagan Spirit vypozorovat i lehký dotek dalších Němců Eminenz v období jejich třetího alba Anti-Genesis; ten se však omezuje jen na několik vstupů typicky zahalovaných kláves. Zvuk alba je optimální pro tuto blackmetalovou sortu – syrový, patřičně razantní, čitelný a vyrovnaný (žádný z nástrojů včetně vokálu nezapadá), přesto s potřebnou dávkou dřevní neuhlazenosti a chladně misantropickým feelingem. Brutální kytarové riffy místy nebezpečně obcují s deathmetalovou surovostí, na druhou stranu mají Pagan Spirit dostatečně vytříbený cit i pro podmanivé akustické či poloakustické pasáže a tklivější klávesové etudy. Bicí často spadávají do střemhlavých sypaček; osobně si více cením volnějších pasáží, ve kterých Daimoniova práce rukou i nohou lépe vynikne a šťavnatěji podpoří ostatní nástroje. Všudypřítomný znepokojivý pocit se zákeřně proplétá celým albem a činí tak z nahrávky uhrančivé dílo rezonující chladnými vibracemi decentní děsivosti. Borci se nebojí ani poměrně rozsáhlých kompozic (předposlední skladba překračuje deset minut), přičemž se jim nestane, že by se motali v kruhu generujícím stagnační oscilace s frekvencí nudy.

(Vyšlo ve Sparku #1/2006.)