Paramount Styles - Failure American Style

Tři tóny, napsal by dost možná do dotazníku o svém rozsahu možná i - na obalu debutu svojí nové kapely ležérně si pokuřující - Scott McLoud. Je to zvláštní: stejný, často spíš polorecitující, než zpívající hlas, kvůli kterému mi skoro všechno od New Wet Kojak zní jako pořád stejná písnička, dělá z Failure American Style uhrančivou záležitost, které se nějak ne a nemůžu dosytosti nabažit.

Ale aby snad proto, že albu dominuje hlavně zpěv a akustická kytara, nevzniknul omyl. Nejde tak úplně o pokojíčkové rozjímání nad letitým čtyřstopákem, se kterými se v posledních letech roztrhnul pytel. Failure American Style je pravda dost posmutnělá deska, ale nahrála ji kapela, která za to občas umí pořádně vzít (což je naprosto jasné každému, kdo je kdy viděl naživo). Byť většinu času jede záměrně jen na půl plynu, popoháněná na očesanou bicí soupravu úsporně hrajícím Alexisem Fleisigem, Scottovým dlouholetým parťákem už od dob legendární DC hardcore bandy Soulside.

Paramount Styles velí k útoku melodiemi nasáklými Scottovým minimalistickým, nezaměnitelným skladatelským rukopisem, rafinovanými kytarovými vyhrávkami, melancholickým piánem, sice jen několikrát použitým, ale atmosféru skvěle dokreslujícím cellem, a tu a tam rozpitými zvuky a náladotvornými plochami v pološeru na pozadí. Poměr jímavých balad vůči odpichovějším kouskům je šťastně takřka rovnovážném stavu a oč sladkobolněji může působit třeba instrumentální piánovka One Last Surprise, o to víc graduje doslova euforické finále vrcholu celého alba, Race You Til Tomorrow.

Velmi povedené desce Failure American Style tak k dokonalosti chybí snad už jen špetka novátorství, kteroužto ambici docela určitě ani neměla. A čert ji vem - tohle je ryzí nadčasové muzikantství!