Patti Smith - Radio Ethiopia

Že se album Horses stane historickým milníkem, nebylo v době jeho vydání zdaleka tak jasné jako dnes. Bezprostřední prodejní čísla nestála za moc a že to ta dlouhodobá v příštích desetiletích bohatě doženou, na to se členové Patti Smith Group mohli těžko spoléhat. I rockový muzikant je jen člověk toužící po úspěchu a z tohoto hlediska lze učesanější sound alba Radio Ethiopia omluvit. Ale proč vlastně něco omlouvat? Proč ty rozpačité dobové kritiky pohrávající si se slůvky „komerce“ nebo dokonce „zaprodání se“, když deska je to opět parádní? Proto, že se příjemněji poslouchá? Do typických hitparádových šplhounů má i přesto zatraceně daleko.

Byl to především náš krajánek Ivan Kral, kdo tlačil kapelu do posluchačsky vstřícnější polohy a komu pozlátko úspěchu nebylo tak úplně cizí (poněkud méně lichotivě tento jeho přístup později komentoval také Iggy Pop). Vedle Patti je na Radio Ethiopia nejvytíženějším autorem a jeho přímočarý rukopis poznamenal třeba oba nadupané rock'n'rollové skvosty Ask the Angels a Pumping (My Heart) postavené do čela obou stran elpíčka. Podepsaný je i pod skladbou Ain't It Strange, v níž se (podobně jako v případě Redondo Beach z první desky) ozývá vliv reggae a také pod dramaticky vyšponovanou baladou Pissing in a River, kterou považuju za ústřední kus celé kolekce. Medvědí službu tedy Ivan nahrávce rozhodně nedělá.

Také volba producenta prozrazuje úmysl vytvořit obecně přijatelnější dílo. Jack Douglas v té době sklízel ovace především za platinové trháky skupiny Aerosmith a hardrockově šťavnaté kytary jsou charakteristické i pro Radio Ethiopia. Díky tomu je tedy album zvukově ukázněnější, ale zároveň konzistentnější, jistě i díky větší sehranosti kapely. Jestliže pro Horses byla příznačná beatnická rozevlátost a svobodomyslnost, Radio Ethiopia má blíž ke klasicky rockovému důrazu. A ten dojem nenarušuje ani desetiminutový titulní rituál jehož název nenaznačuje žádné etnické hudební inspirace, ale odkazuje k osobě velkého Pattiina oblíbence Arthura Rimbauda, který na sklonku svého krátkého života zahořel vášní právě pro Etiopii.

Důležité je, že zřejmý pokus o komerční průlom neubrousil hudbě Patti Smith Group její rebelantské hrany. Nejlépe je to slyšet na Pattiině zpěvu, stejně zaníceném a nespoutaném jako na debutu. Široký výrazový rejstřík, naléhavost, šamanské mumlání a hýkání, dramatické prolamování tónů i procítěná služba melodii (krásná Distant Fingers), to všechno z ní dělá jednu z nejautentičtějších rockových zpěvaček tehdy jako dnes. A na svém druhém albu nic nezradila. Stojí si pevně na svém, jen pro jednou svým písním nanesla lehounkou vrstvu makeupu.