Paul Simon - Surprise

V Simonově hudebním světě došlo k malému zemětřesení. Samotné nahé kostry jeho písniček se to příliš netýká, ale všechno to, do čeho jí obléká, pochází z úplně jiného šatníku než na posledních albech. Už od prvních taktů je to evidentní: zboostrovaná kytara, důrazná rytmika poučená taneční hudbou, elektronické zvuky a modulace. Pro vysvětlení nemusíme chodit daleko, jen ke jménu producenta, kterým není nikdo jiný než zvukový krajinář Brian Eno. Simon spolu s ním udělal tlustou čáru za obdobím afrických a jihoamerických vlivů a stvořil nahrávku moderního střihu plnou studiového kouzlení, možná nejrockovější a zvukově nejbarevnější jakou kdy natočil.

Naštěstí ale zasloužilý songwriter nehoní na poslední chvíli vlak, na který kolem roku 1998 naskakoval každý druhý rocker/popař. Jeho techtle s elektronikou nemají příchuť nečeho narychlo uplácaného, jde na to s rozmyslem a citem, a Eno je mu v takovém snažení ideálním a zkušeným partnerem. Přes všechnu modernizaci soundu má na něm švitořící akustická kytara stále zásadní podíl a především nedochází k zasypání křehkého melodického a slovního jádra písniček přemírou programovaného harampádí. Elektronika neprovádí frontální útok, nýbrž spíš nenápadnou, účelnou a oboustranně prospěšnou infiltraci.

Simon zůstává písničkářem par excellence a jenom potvrzuje, že zase tolik nezáleží na tom, jestli jeho výtvory doprovází decentní folkrock, jihoafričtí či brazilští perkusisté nebo jako v tomto případě Enova studiová alchymie. Ta skladby nijak neodlidšťuje, spíš jen zdobí a Simonova skladatelská invence nejen že není zastíněná, spíš jakoby jí ten čerstvý aranžérský vítr dodával novou vzpruhu. Sype pak z rukávu takové skvosty jako funkovými beglajty odpíchnutou Outrageous, tklivou Wartime Prayers s gospelovým sborem nebo otcovské vyznání Father and Daughter. Předcházející You're the One byla rozhodně povedená deska, ale ve srovnání s touto působí usedleji, jako hra na jistotu. Surprise naproti tomu hýří novými impulzy, svěžími nápady a zdravým sebevědomím. Může se tak směle zařadit po bok Simonovým nejlepším albovým zářezům.