Pestilence

Klasická death metalová učebnice, pak jedni z největších vizionářů žánru, následné nepochopení a po dlouhé době zmrtvýchvstání a bohužel návrat k počátkům, takové přemety mají za sebou holandští Pestilence. Na scénu přišli už v roce 1986 a u v roce 1988 u Roadrunner Records vydali svůj debutový album Malleus Malleficarum (Kladivo na čarodějnice). Na něm ještě koketovali s thrash metalem – a zabijácký death metal předvedli až na úspěšné desce Consuming Impulse – který zužitkovali i na společném turné s Death a Carcass.

Následně existence kapely trochu zakolísala: frontman Martin Van Drunen odešel do Asphyx. Jenže právě na to jakoby kapela čekala – na albu Testimony of the Ancients z roku (1991) se mikrofonu ujal kapelník Patrick Mameli a jedna z nejlepších metalových desek byla na světě (pozn.: v té době jednu ze skladeb, jakkoli to dnes zní neuvěřitelně, hrála v televizi i Tereza Pergnerová).

Svou roli v kapele začaly hrát disharmonické klávesy Kenta Smitha. Tato deska patří k absolutním vrcholům žánrů, ale nespoutaný Mameli chtěl jít ještě dál – a v roce stvořil jednu z nejkontroverznějších metalových desek všech dob: Spheres (1993). Klávesové disharmonie, neurotické blouznění, trýznivé změny rytmů a psychedelie dohnaná až do extrémní krajnosti. Divokou „jazzovostí“ Mameli kapelu vizionářsky nasměroval do experimentálních vod, kde operovali už Atheist nebo Cynic. A nutno říct, že tak provedl znamenitě. Jenže tábor konzervativních fanoušků se u této desky rozdělil. Na odvážný Metal „modelu 2010“ bylo v roce 1993 ještě příliš brzy. Deziluze ve finále znamenala konec smlouvy u Roadrunner Records a – bohužel i rozpad Pestilence.

Nová kapitola kapely se pak začala psát až v roce 2008 - a Pestilence přišli s albem Resurrection Macabre (2009). Pověstné experimenty ale naneštěstí zmizely – a kapela vsadila na jistotu: death metal víceméně starého střihu.