XPlaylist

V době svého vzniku téměř neznámá nahrávka, jejíž hodnota se musela časem nutně projevit (díky Kurte). Ta hravost, to střídání nálad, tempa a emocí... to nevyprchá jako bublinky z jednou otevřený Coly. Nezapomenu, když mi poprvé uhranuly dvojhlasy v "I Bleed", jak jsem spolu s Franckem při "Monkey gone to heaven" řval "...Than God is seven". Mr. Grieves je tím náladovým přerodem neopakovatelná, 2 minuty a šmitec. 15 příběhů, které i po těch letech nestárnou, narozdíl od zlatem a platinou ověnčené interprety z roku 1989. A já se ptám, jak může Joeyho kytara znít jako motorová pila...

Tak teď vám tedy něco řeknu. Ke každý desce by měl člověk mít nějakou legendu. Vždycky když si pustím "Nanebevzatou vopici", vím přesně kdy a kde jsem přešel z dlouhejch muzeálních sakalovek na dneska už úplně normální kárvy a kdy jsem v návaznosti na ten víkend ve Špindlu měl svoje vopravdu první vlastní pořádný lyže - ne práskačky z druhý ruky, propadlý vodepsaný prkna co už nikdo nechtěl ani na podpal a se kterejma jsem se jako jedinej nevešel do skibusu bez toho, že by řidič musel otevřít střechu starý Karosy. Jo, nekecám, i takový byly doby...
Kámoš mě tehdy pozval na víkend do Špindlu s jejich firmou, která se začala tvářit moderně, tedy plná omladiny jdoucí s dobou. První problém byl, že se moje sakalovky nevešly do rakve na střeše supernový audiny kámošova šéfa a kárvy, na kterejch jsem do tý doby nestál, mi tedy byly dotčeným šéfem slíbený k půjčení až tam. Paráda. Dodnes nezapomenu na černocha ve Špindlu na dva oblouky s hubou vysmátou od ucha k uchu. To byl den, kdy jsem podruhý ve svým životě propad´ lyžování.
Co si z toho víkendu ještě pamatuju? Pixies, Pixies, a zase Pixies cestou tam v autě, i tam na nekonečným mejdanu v kouři, v prušáckým Atomic baru na Pláních, cestou zpátky v autě, nahoře, dole a všude okolo. Nadrženýho kámoše Džeka, kterej mi vlez´do postele jako k poslední instanci, když ho všechno ostatní osazenstvo opačnýho pohlaví vypoklonkovalo. Chudák Džek, ode mě letěl taky. Pixies... První joint. Pixies... Kámoše Kubu, se kterým jsme v oblaku kouře docela pěkně vodzpívali největší hity Hanky Zagorový a dodnes jsme na to hrdý. Pixies...
Pak jsem si koupil svoje první pořádný lyže a lupen na legendární koncert Pixies v Akráči, pořídil si kompletní diskografii Pixies, pár kousků od sympatickýho tlouštíka Franka, svoje druhý pořádný lyže....
Ale když slyším "Nanebevzatou Vopici", vždycky si vzpomenu na víkend, kdy jsem zažil vopravdovej rock´n ´roll a definitivně přešel ze sakalovek na kárvy. To jsou věci, co? Jo, ke každej placce by měl člověk mít nějakou legendu.