Placebo - Loud Like Love

Devatenáct let na hudební scéně, sedm studiových alb, jichž se celosvětově prodalo zhruba jedenáct milionů kopií, a zástupy fanoušků obdivujících krále melancholie a depresí, frontmana Briana Molka - to je aktuální vizitka londýnských Placebo. Trio fungující momentálně ve složení Molko, Stefan Olsdal a Steve Forrest před sedmi lety ohromilo posluchače skvělou temnou deskou "Meds", která je právem mnohými považována za jeden z nejzdařilejších počinů minulé dekády. Na album plné tajemných textů, syrového zvuku i neotřelých melodií, však v roce 2009 navázala o několik tříd slabší, nesmyslně přeplácaná nahrávka "Battle For The Sun".

Po loňském EP "B3" je kapela konečně po čtyřech letech zpět s novou řadovkou "Loud Like Love", o jejíž produkci se postaral Adam Noble. Už červencový pilot "Too Many Friends" naznačil, že tentokrát se budou Placebo ubírat trochu jiným směrem než v případě zmíněných dvou předchozích desek - tesklivá balada vyniká svou silnou melodií i zajímavým textem. "My computer thinks I'm gay, i threw that piece of junk away on the Champs-Elysées, as I was walking home," zpívá se v první singlové ochutnávce. Strach z odcizení, pocit samoty a prázdnoty z obklopení "přátel" na sociálních sítích, které často člověk ani nezná, je rozhodně daleko čitelnějším tématem pro běžné posluchače než předchozí velmi niterné a těžko přístupné zpovědi, mnohdy plné drog a alkoholu.

Podobný pocit vzbuzuje i celý téměř padesátiminutový komplet, tedy až na pár výjimek. Z úst čtyřicetiletého Briana Molka tentokrát uslyšíte mnohem přístupnější, obyčejnější slova o nešťastných láskách, nenapravitelných chybách a hříšných myšlenkách. Nečekaně pozitivně vyzní titulní skladba "Loud Like Love", která studiovku otevírá. Epický stadiónový zvuk i optimistický text o hlasitosti lásky není tím, co by člověk od skupiny očekával - nicméně přesto (nebo právě proto) patří postupně gradující písnička k tomu nejlepšímu, co nahrávka obsahuje.

Mezi nejzdařilejší kousky se jednoznačně řadí také elektronická "Scene Of The Crim", která svým vybubnovaným tempem i potemnělou náladou připomene starší repertoár formace. Trochu jako z jiné planety působí záhadně rytmická "Hold On To Me", v níž nechybí moment překvapení v podobě zdlouhavého šeptaného proslovu o transformaci, reinkarnaci a jiných dimenzích. Moudrý z toho posluchač není, nicméně nehrozí pocit obyčejnosti či tuctovosti, na rozdíl od řady songů z druhé poloviny desky nebo průměrné rockové vypalovačky "Rob The Bank". Ta se potýká s naprostou obsahovou vyprahlostí, zpěvák v ní totiž sděluje, že chce vykrást banky v mnoha zemích světa - a jednotlivé státy postupně jmenuje.

Druhá pětice písniček může snadno splývat v jednolitou masu, nikoliv hudebně, ale tematicky. Slova jako by se zasekla na věčně opakovaných frázích o zlomeném srdci, depresích a milostných příbězích s nešťastným koncem. To vůbec neznamená, že by skladbám chyběla síla - vždyť taková "A Million Little Pieces" se dá po hudební stránce označit za takřka geniální baladu - místy ovšem schází určitá syrovost a přesvědčivost příznačná pro starší tvorbu, skoro se zdá, že by některé písničky mohl nazpívat kdokoliv jiný a výsledek by byl téměř stejný. Přitom Placebo vždy vynikali svou jinakostí, jedinečností, nepředvídatelností.

Výjimku tvoří brilantní, totálně depresivní "Exit Wounds", které jinak ztracená naléhavost z "Meds" v žádném případě nechybí. Takřka šestiminutová skladba obdařená mrazivým soundem a dramatickým refrénem působí v kontextu alba jako živá voda. Závěr desky obstaraly dvě posmutnělé balady, "Begin The End" a "Bosco". Prvně jmenovaná dokáže bez známky kýče dojmout, nevtíravě znějící zpověď po celou šestiminutovou stopáž graduje a sílí. Naopak závěrečná "Bosco" vyznívá až přeslazeně a předvídatelně.

Po skončení disku zůstane v hlavě rozpačitý pocit způsobený nevýraznými texty. Přestože písničky z "Loud Like Love" dopadly po hudební stránce téměř na výbornou, často tuctová a plytká slova nahrávku zbytečně sráží. Zpívání o nešťastných láskách nepatří mezi něco špatného nebo snad kýčovitého (pokud jsou texty vkusně napsány) - nicméně od tajemné osobnosti Briana Molka by člověk čekal spíše něco k hlubšímu zamyšlení, větší originalitu i uvěřitelnost.

Najdou se jistě ti, kteří "Loud Like Love" zašlapou do země, nebude to ovšem případ této recenze. Samozřejmě, kultovní nahrávce "Meds" se pánové ani nepřiblížili, bylo by však trochu krátkozraké zatracovat desku jen proto, že nepřeskočila zřejmě nepokořitelnou laťku sedm let starého počinu. Placebo natočili album, které hudebně baví, nabízí několik opravdu silných okamžiků, jen s obsahovou stránkou se britské trio příliš nevytáhlo. Po průšvihu s "Battle For The Sun" to však tentokrát nedopadlo vůbec marně.