The Pogues - Red Roses for Me

Členové londýnských The Pogues byli jedni z prvních pankáčů, kteří se zhlédli v irských lidových odrhovačkách a položili tak základy subžánru zvaného celtic punk. V porovnání se svými následovníky typu Dropkick Murphys, Flogging Molly nebo The Real McKenzies se ale drželi akustických nástrojů a punkový šmrnc u nich pramenil hlavně z nezkrotné energie a obhroublého zpěvu vrchního násosky - pardon, autora - Shanea MacGowana. Pokud byl u nich ale na prvním místě irský folklór, pak především ten hlasitý, hospodský a pokud navazovali na předcházející revival keltské tradiční hudby, byl to spíš plebejštější proud představovaný skupinou The Dubliners než sofistikovanější pojetí The Chieftains.

The Pogues ovšem nehodlali ustrnout v přehrávání punkových verzí známých tradicionálů. Už na jejich debutové desce Red Roses for Me mírně převažují původní písně, které jejich autora Shanea MacGowana usvědčují z mimořádného skladatelského talentu. Transmetropolitan, Boys from the County Hell nebo Streams of Whiskey - kromě toho, že jsou to parádní hity – jedou na stejné vlně jako přítomné lidovky a přitom nepůsobí dojmem pouhé ohlasové tvorby. Skládají obrázek veskrze soudobý, syrově pouliční, vonící pivem a destiláty všeho druhu a zbarvený do odstínu hospodských monoklů. Špatně placené fleky, nerudné kocoviny, nekončící deště, neschopní politici, to je realita, jakou vykresluje MacGowan očima Ira trčícího v Londýně, který jedním dechem miluje i nenávidí (Transmetropolitan).

Rabiátský chraplák kolozubého zpěváka ale dokáže i bezvýhradně dojmout, jak dokazuje třeba ve vězeňském žalozpěvu The Auld Triangle od irského básníka a dramatika Brendana Behana nebo v závěrečném mileneckém loučení Kitty. V jiném tradicionálu Waxie's Dargle to ale MacGowan bere zase z opačného konce a text o dvou podroušených chlápcích komentujících hádku svých manželek doslova chrčí a plive, námořnickou Greenland Whale Fisheries zase podává s patřičně bohatýrským fanfarónstvím. Celá kapela hraje se záviděníhodným nápřahem, zatím se ale, snad s výjimkou westernově laděné Boys from the County Hell, nepouští do vydatnějších žánrových výpůjček, jimiž okouzluje na následujících deskách. Nejlepší časy mají The Pogues ještě před sebou, přesto je Red Roses for Me debut, který nešlo přeslechnout.