Poliça - Shulamith

Důležitý je mít ksicht. Platí to pro život obecně a pro asi všechny jeho aspekty taky. Hudbu nevyjímaje. Chceš-li uspět, byť třeba lokálně a regionálně, musíš se nějak lišit od ostatních. Použij neobvyklej nástroj, měj super texty nebo vokalistu s nezaměnitelným hlasem. Americká experimentální indie electropopová skupina Poliça má zejména to poslední. Zpěvačka Channy Leaneagh má skutečně charakteristický hlas a ještě charakterističtější způsob, jakým s ním nakládá. V případě desky "Shulamith" její domovské formace ale zrovna tenhle její ksicht může být tím prvním, co posluchače od poslechu odradí.

Debut "Give You The Ghost" nabídl opojení z atmosférických aranží, opojení z opojení kdekteré indie persony, a zastřenému falzetu slečny Leaneagh tak věnoval málokdo pozornost. Druhé album kapelu obnažuje a osvětluje nemilosrdným reflektorem. Člověk už bere fakt, že muzikanty miluje Justin Vernon, jako... fakt a věnuje se detailům. A nad všemi se tyčí jako puberťákova nekontrolovatelná erekce ten její hlasový projev. Ten vokodér, ten reverb a samotná barva hlasu. Není potřeba chodit kolem horký kaše, ano, je to nepříjemné až nasírající.

Jinak je vlastně všecko při starém. Skupina hraje ten svůj těžko zařaditelný mix synth a electropopu, post rocku, psychedelie a já-nevím-čeho-všeho-ještě, který je tu rozjetější ("Chain My Name"), tu temnější ("Very Cruel"), tu rozpustilejší ("I Need $"), ale vždycky doplněný o ten

(zatracený)

vokál, který dost tahá za uši. Jasně, je dost malicherný na to klást až takovej důraz, zvlášť když je cítit, jak moc si pánové a dáma i přes tu svou stylizaci a nízkonákladovost dali záležet na produkci, na druhou stranu celek tvoří i detaily, a když jeden z nich není příjemný, je výsledný dojem tímto poznamenán. A to přesto, že tohle všechno dohromady je ten pravý ksicht Poliçi.

"Shulamith" je přes to všechno docela povedená deska. Ve své podstatě pestrá a zvukově

(hlasově(!))

koherentní. Na druhou stranu tak nějak skličující, neurvalá, zbytečně tripoidní a neuposlouchatelná. Hype kolem kapely opadl a zůstala jen docela neobyčejně obyčejná nahrávka. Která když skončí, tak se člověku tak trochu uleví. A to je divný.